Záznamy bohoslužeb Křesťanské Misie Ostrava na YouTube

Boží zbroj - 5.3.2016 - Oskar Najt

Ef 6:10-19 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. 11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. 13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14 Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ 16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. 18 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, 19 aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia.

Ef 6:10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.

Svoji sílu hledejme u Pána, ne sami v sobě, ne ve svých schopnostech. Ne v tom, co my dokážeme nebo nedokážeme. Ale hledejme sílu u Pána. To znamená, že my potřebujeme stále svojí mysl a svůj duchovní zrak pozvedat k Pánů. Uvědomovat si, kým Pán je a co všechno pro nás může udělat a taky co pro nás dělá. Ve svém přirozeném myšlení máme tendenci počítat jen s tím, co dokážeme my sami. Dokážeme jen to, co dokážeme my. Dokážeme si myslet a udělat jen to, co dokážeme my. Ale Boží myšlení a schopnosti jsou vyšší. Když hledáme svou sílu u Pána, tak jsme nepřemožitelní.

Ef 6:11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Máme si oblékat Boží výzbroj a taky je zde důvod proč: abychom odolali různým svodům od nepřítele. Na této zemi je nepřítel, který se snaží nám komplikovat život, jak to jenom jde. U nekřesťanů se je snaží zastavit, aby nepřijali Krista, a se snaží zastavit křesťany, abychom nebyli tak efektivními křesťany, abychom byli jenom takový neúčinnými křesťany. Anebo se nás snaží stáhnout zpět do světa, abychom byli nevěřící. Taky se snaží zaslepovat oči lidé, aby neviděli a nerozuměli evangeliu. To znamená, že tento nepřítel má snahu zastavovat nás a komplikovat nám život.

Ef 6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Kdo to vlastně jsou ty mocnosti a síly a vše, co ovládá tento věk tmy? Jsou to nadzemští duchové zla. To, že zlo je na světě, není dáno tím, že ho stvořil Bůh. Ale je to projev toho, že se člověk odvrátil od Boha. Proto se zlé věci dějí na této zemi. A jediná záchrana pro lidstvo je navrátit se zpět k Bohu. Kdyby se celé lidstvo navrátilo k Bohu, tak by vlastně již nebylo místo pro zlo, a mohli bychom říct, že je ráj na zemi. Ale to se nestalo a podle písma vidíme, že se to ani nestane.

Ale protože jsme přijali Ježíše Krista a protože Ježíš zemřel, byla nám darována spravedlnost. Žijeme v době, kdy se nepřítel v povětří snaží jakýmkoliv způsobem zastavovat evangelium, komplikovat život nám křesťanům, abychom nebyli účinní v práci pro Pána. My ale máme být vítězní křesťané, protože podle Pánova návodu si můžeme obléct Boží zbroj, abychom mohli odolat všem ďáblovým útokům, svodům a plánům.

Ef 6:13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Můžeme souhlasit s tím, že se dokážeme postavit na odpor, všechny útoky překonat a že v každé zkoušce obstojíme? Bůh neříká, že je možné vítězit bez Boží zbroje. Chceme-li obstát a odolat všem útokům, tak na sebe vezměte plnou Boží zbroj.

Problémy se na nás valí, nepřítel má strategie a snaží se na nás zaútočit. Proto se máme připravit na tento zlý den, a proto máme mít Boží zbroj, abychom se dokázali postavit na odpor, nepodlehli tomuto tlaku a nenechali ty problémy, aby nás drtili, aby nás zničily, aby nás nějaká poškodili. Je Boží vůle pro každého z nás je, abychom všechno překonali, zvítězili a obstáli, abychom vedli vítězný život. Někteří křesťané žijí takový život, že na to nedbají. Myslí si, že lepší život je na nepřátelském území. Proto tuto výzvu o Boží zbroji ignoruji. Pak se diví, proč mají problémy. Diví se, proč dělají špatné věci, neví, co mají dělat a začnou hledat Boha až když nastane ten den zlý. Ale to už většinou bývá pozdě, protože v ten den se člověk už těžko tak rychle připraví na boj tak, aby zvítězil. Je napsáno, že se máme připravit dopředu, máme mít na sobě oblečenou celou Boží zbroj ještě dříve, než přijde nějaký ten zlý den. Dříve, než přijde nějaký na tlak na náš život. Protože ve chvíli tlaku a problémů je ta nejhorší chvíle, kdy by člověk na sebe měl rychle oblékat nebo vzpomínat na Boží slovo. Když jsi to během času klidu zanedbal, tak to v krizi nedoženeš. Proto je důležité, abys to dělal, dokud ještě nemáš žádné problémy.

Ef 6:14 Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´

Ef 6:16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.

Musíme porozumět tomu co si máme vzít na sebe. Co znamená Boží zbroj? V čem máme být důslední a disciplinovaní. Křesťanství není o tom, že člověk si žije svůj vlastní život, ale křesťanství je o tom, že se člověk vydal Kristu a že Krista respektuje jako svého Pána a Spasitele. Už neříká že jeho život patří jemu, ale říká, že všechno co má, patří Kristu. Kristu patří můj život, Kristu patří můj majetek. Protože patřím Kristu celý, takže se zdá říct, že život křesťana není o nás, o tom, abychom si plánovali ve svém životě nějaké plány, ambice a plánovali si svůj vlastní směr, ale je to o tom, abychom přijímali směr svého Pána. Jaký on má pro nás plán. Protože je v tomto plánu budeme šťastní a požehnaní. Jen v tomto plánu budeme uspokojení a bezpeční. A součást tohoto Božího plánu pro je, abychom se naučili duchovně obstát ve zkouškách neboli abychom bojovali dobrý boj víry, abychom se dokázali postavit a spát vítězně. Vítězit a neprohrávat. Někdy se stane, že prohrajeme. Ale měli bychom se připravit, abychom neprohrávali stále.

Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

Ř 14:17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

Př 4:23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

To znamená, že když realita se staví proti Boží pravdě, která realita je pravdivější? Ta Boží. To znamená že potřebujeme více věřit tomu co říká Bůh, než tomu co to mám říká přirozená mysl. Toto je vlastně víra, když si rozebereme slovo „zázrak“. Vlastně to znamená za tím, co vidí zrak: za-zrak.

Tomáš řekl: „Dokud neuvidím, neuvěřím“ Dokud neviděl, tak nemohl uvěřit, i když mu říkali, že Pán vstal z mrtvých. On nechtěl věřit – byl nevěřící Tomáš. A někteří lidé říkají, že jsou realisté. Ale když nevěří Bohu tak vlastně nejsou realisté, protože realita je v Božím slově.

Ef 6:17 Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´.

Použijme konkrétní Boží slovo proti ďáblovým útokům na náš život. Například když na nás útočí strach, že zemřeme, tak můžeme vyznat Boží slovo z

Ž 118:17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.

Ježíš obrážel každé pokušení ďábla tím, že citoval Boží slovo.

Mt 4:1-13 V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. 3 Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." 4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem ,ale každým slovem Božím." 5 Pak ďábel mu ukázal všechna království země 6 a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: 7 Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." 8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." 9 Pak ďábel řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; 10 vždyť je psáno `andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili´ 11 a `na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen´." 12 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého."

Boží slovo je důležité vyslovit a použit jej jako meč. Pokud člověk slovo nevysloví, tak neuvolní moc v tom slov. Bůh nám dal zbraně a nejsilnější zbraň jsou naše ústa. Pokud v ústech bude reptání a pochybnosti tak prohrajeme. Pokud však naše ústa budou mluvit Boží slovo, tak mi vyhrajeme boj a obrátíme negativní situace.

V Boží zbroji není ochrana pro záda. Neutíkejme z boje a neukazujte nepříteli záda. Kryjme si záda. Neodkrývejme záda druhým pomluvami nebo kritickými postoji.

Jan 10:10 Já jsem přišel, aby moje ovce měli život, a měli hojnosti

Díky Bohu za to, že máme dobrého Pastýře, který chce, aby náš život byl požehnaný, aby byl vítězný.

Ef 6:18-19 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, 19 aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia.

Modlitba je jako oštěp, nebo dělový granát, nebo střela s dlouhou dráhou letu. Dosáhne tam, kam nedosáhne meč. I na druhou stranu zeměkoule.

Nenech se strhnout proudem kompromisů - Oskar Najt

V neděli 28.2.2016 nás pastor Oskar Najt povzbudil slovem z listu
Židům 1:1 "Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem."
Můžeme následovat Pána, aby nás proměňoval do podoby Ježíše Krista, nebo se můžeme nechat unášet proudem různých názorů a zdůvodnění proč můžeme věřit v Krista a zároveň zůstávat v přetrvávajícím hříchu. Ježíš však mluvil nekompromisně, abychom nedávali místo pokušení a hříchu.

Mk 9:42-50 „Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře. 43Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně, 44kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 45A svádí-li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny, 46kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 47A svádí-li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny, 48kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 49Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 50Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“

Jak zakoušet radost - Honza Holub

V sobotu 20.2.2016 nás bratr Honza Holub povzbudil slovem o radosti.
Fp 4:4 Raduj se v Pánu vždy, raduj se.
Bůh chce, abych se opravdu radoval. Jak je možné, že neprožíváme radost? Nestačí chodit pravidelně do církve a na skupinky.
Fp 4:6 Veškerou starost a problémy. A trápení dej Pánu. Nezabývej se v mysli svými věcmi, které bys chtěl ty. Máme všechno, na co si vzpomeneme. Ale neprožívám pokoj a radost.
Můžeme prožívat pokoj a radost když se naučíme uvalit své problémy na Pána navzdory svým pocitům a okolnostem a když budeme Pánu důvěřovat, že naše potřeby vyřeší.

---

Vítězství skrze Boží Bázeň - Pavel Rončka

Pak bratr Pavel Rončka sdílel slovo o tom, jak můžeme zakoušet Kristovo vítězství pro nás ve svých každodenních životech.

Když hrajete fotbal nebo hokej, tak si nemůžete říct: „Já to budu hrát podle svých pravidel“. Takový sportovec narazí na problém s rozhodčím, který ho vyloučí ze hry, a pak jen vyhodí trenér z mužstva. Stejně i v práci si nemůžete dělat to, co chcete vy. Když řídíme auto, tak si nemůžeme říct: „Budu jezdit podle svých pravidel“. Takovému řidiči v lepším případě policisté udělí pokutu nebo v horším případě může způsobit smrt sobě i druhým lidem.

Celý náš život na zemi i na věčnosti se řídí podle určitých zásad a pravidel. Ať je známe nebo ne, stejně ta pravidla platí. Jejich neznalost není omluvou či důvodem, abychom si mysleli, že pro nás neplatí. Když se zeptáme se sami sebe: „Vítězím ve svém životě, nebo prohrávám? Dosahuji vítězství s Pánem, nebo se cítím v životě poražený a zahanbený?“

Je snad náš soupeř silnější než my? Ďábel je sice mocnější než člověk, ale

1Jan 4:4 Ten, který je v nás, je větší než ten, který je ve světě.

Ježíš, který je v nás, je mocnější než zlý duch ovládající svět. Bůh udělal vše pro to, abychom poznali pravidla, podle kterých bojujeme o přijetí vítězství v našem životě. Není to boj o dočasnou odměnu, ale bojujeme o své životy. O záchranu své duše a záchranu lidí kolem nás. Záchranu své rodiny podle těla ale i také rodiny, kterou získáváme v Kristu.

1Kor 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Místo toho, abychom se vymlouvali, že okolnosti a nepřítel je silnější, tak dovolme Bohu, aby bojoval za nás. To vítězství a východisko z téměř prohrané situace je v Bohu. On nám vždy připravuje sílu, abychom obstáli vítězně v každé zkoušce a pokušení, která nás potká.

Ř 8:37-39 ³⁷ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. ³⁸ Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ³⁹ ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

To, co nás udržuje ve vítězství je Boží láska. Pán Ježíš Kristus tedy pro nás vydobyl dokonalé vítězství. Co můžeme dělat z naší strany, abychom to vítězství dokázali zakoušet?

1Jan 2:14  Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.

I mladý křesťan může být silný a vítězit nad ďáblem, když v něm zůstává Boží slovo. Ježíš řekl: Je dokonáno. Dal nám dar svého Svatého Ducha a všechny zaslíbení Božího slova. Z Boží strany je pro nás připraveno vše, co potřebujeme k vítěznému a zbožnému životu.

Iz 30:15 Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: "V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.

Opravdová pokora a obrácení k Bohu nás vede k důvěře a zakoušení toho, že v Bohu máme dokonalé vítězství

1Jan 5:4 neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.

– pokušení světa, staré přirozenosti a ďábla přemáháme vírou. Vírou v Krista

Zj 12:11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. – vírou v moc Krve Ježíšovy a svědectvím

2Kor 2:14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.

Bůh nám v Kristu dal nejen vítězství, ale stále oslavujeme Jeho vítězství a v tom je naše moc

Zj 3:5 Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly. – Bílý šat je očištění a posvěcení pro Boha a živá víra zapíše naše jméno do Boží knihy života. Bůh se o každého z nás zajímá a sleduje náš život. Záleží mu na tobě jako na svém dítěti.

Za 2:12 Toto praví Hospodin zástupů: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.

Žd 13:5 Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´

Zj 3:10-11 Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. ¹¹ Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze.

Sice nebojujeme proti lidem, přesto je jeden náš největší nepřítel člověk. Víte kdo to je a proč je nejnebezpečnější a největší nepřítel?

Ef 4:22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi

Ř 6:6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.

Jk 1:12-15 ¹² Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ¹³ Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. ¹⁴ Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. ¹⁵ Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

1Pt 1:14-23 ¹⁴ Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ¹⁵ ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. ¹⁶ Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´ <sup>17</sup> Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. ¹⁸ Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ¹⁹ nýbrž převzácnou krví Kristovou.

Boží bázeň je postoj a život před Boží tváří. Vědomí, že celé nebe nás stále sleduje. Josef v egyptském otroctví neztratil Boží bázeň a pak před pokušením utekl.

Gn 39:7-10 ⁷ Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: "Spi se mnou!" ⁸ Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: "Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. ⁹ V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!" ¹⁰ A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní.

Neh 1:11 Ach Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména.

Ž 34:10 Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, kdo se ho bojí, nemají nedostatek.

Př 1:28-29 ²⁸ Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, ²⁹ protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,

2Pt 1:3 Všechno, čeho je třeba k zbožnému životu, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. ⁴ Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Žij a jednej k Boží slávě - Kamil Žáček

V neděli 17.2.2016 nás povzbudil pastor Kamil Žáček, abychom žili a jednali tak, že to bude oslavovat Boha. Pokud žijeme tak, že to dělá Pánu ostudu, musíme vyjet ze zajetých kolejí. Nevychované děti dělají rodičům hanbu. Svým životem můžeme lidi přivádět k Bohu nebo je odradit od víry v Boha. Ef 4:22-24 22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
Když máš špinavé šaty nebo prádlo, tak si je sundáš, když se jdeš okoupat. Ale po koupeli si neoblečeš špinavé smrdící věci. To by nám koupel nepomohla. Musíme sundat starou přirozenost jako špinavé oblečení a když jsme Bohem očištěni, již ji neoblékat.
J 15:1-11 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

Jsme naroubováni na Krista. Jsme čistí díky Božímu slovu. Buďme plní Božího slova. Je nesmírně důležité se držet Bible.
Fp 1:9-11 9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; 10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, 11 plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.
Bůh působí, abychom v nás rostlo ovoce Ducha a spravedlnosti. Když má strom dostatek živin a vody, pak přebytek cukru ulkádá do ovoce. I my, abychom nesli ovoce, potřebujeme přebytek živin. Čím trávíme čas? Světskými nebo Božími věcmi? Kadždé nemluvně pláče, když má hlad. I my máme být žádostivi mléka Božího slova, abychom jím rostli. (1Pt 2:2) 2Kor 3:17-18 17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. 18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.
Bůh je jako slunce. Když se vystavíme paprskům slunce, tak nás opaluje. Když se vystavíme vlivu Ducha svatého a Božího slova, tak nás proměňují do Boží slávy.
Ga 5:19-25 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25 Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
Ovoce těla jsou hříchy. Prověř si jak žiješ. Je na nás čím se necháme naplnit. Bůh nám nekroutí ruku do chvíle, kdy se rozhodneme dělat správné. Po delší době se projeví, zda si dělám čas na Boží slovo. U televize dokážeme soustředěně sedět hodiny. Sytí to naši duši, myšlenky, představy a pocity. Ale jak dlouho vydržíme číst nebo naslouchat Bibli? Po chvilce ztrácíme soustředění a přemýšlíme nad něčím jiným a pak to odložíme?
Přijděme k trůnu milosti, abychom našli pomoc v pravý čas. Boží slovo nás usvědčuje a napravuje. Je na nás, čemu se vystavujeme. Neseme si následky toho, co do sebe přijímáme a taky sklízíme to, co a kam rozséváme. Když většinu času sejeme do duše a těla, tak budeme sklízet rozhojněné množství hříchů, problémů, nespravedlnosti, útlaku a nechuti ve svém životě.
Když budeme zasévat do ducha budeme ve svém životě sklízet z Ducha rozhojněné požehnání radosti, lásky, pokoje, spravedlnosti, požehnání, zápalu, nadšení a svobody. To, co přináší změnu v našem životě, je přijetí Božího slova. Proto ďábel útočí nejvíce na to, abychom nečetli a nevěřili Božímu slovu. Ať nechodíme do církve a nenasloucháme Božímu slovu. Když se budeme sytit Božím slovem, bude v nás silné nové stvoření v Kristu. Když budeme sytit žádosti své duše a těla, bude nás ovládat stará povaha naší hříšné přirozenosti.
Bůh nás skrze víru a naději na laně ukotveném v nebi. (Kol 1:5 - naději zakotvenou v nebesích Žd 6:19) Když se lidé snaží držet víry tak se vysílí a padají. Když je ale drží Bůh skrze lano víry, pak nikdy nepadnou.

Jak vítězit a udrželi si vítězství - Paul Jones

V pátek 15.1.2016 nás na konferenci povzbudil pastor Paul Jones z USA abychom vítězili a udrželi si vítězství.
Vezměme si do našich každodenních životů nadšení z konference. Jako oheň, který se rozhoří všude, kde půjdeš. Jsme součástí Boží armády.
1Kr 18:38 Po velkých vyhraných veřejných bitvách se obvykle odehraje velká osobní bitva. Po velkém vítězství se nás snaží ďábel srazit na zem. Cítíme beznaděj. Falešní proroci se vysmívali Bohu. Ale když volali ke svému falešnému Bohu tak je Eliáš zesměšňoval. Pak nechal několikrát polít Boží oltář, oběť i dřevo vodou tak, že voda stála v kalužích kolem. Pak se stal jasný zázrak a přišel oheň z nebe a spálil Eliášovu oběť. Pak všechny falešné proroky zabil.
1Kr 19:1-18 To se děje mnoha služebníkům, kteří zažili duchovní vítězství. Eliáš to chtěl vzdát a chtěl zemřít. To je hořkost strachu. Navenek to může vypadat, že zvítězil, ale přitom prochází bojem a zkouškami. Mnoho vítězství dosáhneme za cenu velkých zkoušek. Lidé vám nevypráví, co zakoušeli těžkého, aby byli pomazáni ve službě. Místo hrdosti přichází odrazení a zklamání.
Ž 55:22 Uval svá břemena na Pána. On tě udrží. Bojujeme bitvy pro Boží království a bojujeme osobní boje. Nesmíme upadnout do sebelítosti. V Kristu jsme více, než vítězové. Triumfujeme a žijeme v moci Ducha svatého. Bůh nám připraví cestu v obtížné situaci.
Jonáš měl podobnou zkušenost. Když lidé v Ninive činili pokání chtělo se mu zemřít. Ďábel lže a snaží se služebníky odradit od služby. Podřizujme se Bohu, ne ďáblovým lžím. Buď nás odrazuje nebo nás táhne do pýchy. To je nebezpečné. Sbory se nebudují na osobnostech. Bohu jde o to, aby Boží slovo znělo v pomazání a v moci. Nechoďme v pýše ale v pokoře. Pýcha předchází pád. Někdy prožíváme myšlenkový boj, že ve tvém životě nebude fungovat to, co u druhých. Nevzdávej to, když nevidíš výsledky jaké chceš. Nezatěžuj svou rodinu svým břemeny, Zahrnuj je láskou a péčí. Se stejným zájmem jako o ostatní.
Když byl odrazen Petr, šel znovu lovit ryby. Ale stejně nic neulovil. Pokud máš problémy s odrazením dej je Pánu. Nenes problémy všech lidí na svých ramenou. Dej to Bohu. Bůh řekl Josafatovi, aby stál a díval se. Ten boj není náš ale Boží. V boji nestačí zvítězit ale udržet si vítězství. Udržme si Boží pomazání trvale. Bůh je stále s námi.
1Par 28:20 David řekl svému synu Šalomounovi: Posilni se, buď odvážný a jednej. Neboj se a neděs, neboť Hospodin Bůh, můj Bůh, je s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě, dokud nedokončíš všechnu práci pro službu Hospodinova domu.
Je to Boží boj a Bůh si tě použije. Několik pokynů pro služebníky:
1) Procvičuj svou víru
2) Promodluj situaci dokud nedosáhneš vítězství
3) Nežij minulostí, nedívej se zpět na ty, co tě opustili či zklamali.
4) Udělej rozhodnutí, že se nevzdáš
5) Bež s lidmi, kteří chtějí běžet s tebou, kteří jsou nadšení pro Pána
6) Dosahuj a natahuj se dále ke žni, nenechej se pohltit sborovým životem
7) Rozhazuj sítě
8) Vzdávej veškerou slávu Bohu, ne lidem
 

Opověz na Boží povolání pro svůj život - Paul Jones.

Ve středu 14.1.2016 nás na konference KM v Ostrav-Zábřehu povzbudil pastor Paul Jones.
Opověz na Boží povolání pro svůj život. Když tě Bůh někam vede, nezklame tě. Je smutné plýtvat potenciálem, který ti Bůh dal. Když si Bůh mohl použít i osla tak si může použít i tebe.
Služba je někdy těžká, ale odměna je požehnaná. Přivádíme lidi k Pánu. Ježíš řekl, že musí dělat to, co mu Otec ukazuje. To, co nás motivuje a vede ve službě i životě je láska k Ježíši. Bohu budeme vydávat počet za svou službu i život. Milujeme sebe, peníze, svůj volný čas, nebo milujeme službu lidem, aby jejich život byl proměněn. Pokud jsi pastýř, tak pas a syť Boží ovečky. Bůh by mohl některé křesťany používat, ale pořád řeší problémy s manželkou, pořád dávají do pořádku svůj dům. Proto je Bůh nemůže použít pro své království. Nečekej, až se staneš kazatelem, abys dělal věci jako kazatel. Čti si Bibli, modli se a služ, aby si tě Bůh mohl použít. Dovol Bohu, aby si tě použil. Pokoř se před Pánem, aby si tě Pán použil. Jak bys ocenil svou horlivost pro Boha? Chováš se stejně v církvi i mimo církev. Stojíš oběma nohama pevně na Kristu nebo jednou nohou na klouzačce hříchu?
Jeden křesťan nebyl moc horlivý. Šel ale na biblickou školu. Tam se mu taky moc nedařilo. Ale řekl Bohum, aby si ho použil, jak On chce. Bůh mu kázal, aby šel na Sibiř založit sbor. Tam jste mohli cestovat stovky kilometrů, aniž byste narazili na církev. Michael and Heather Chowningovi odešli tedy jako misionáři na Sibiř. Založili jeden sbor a Pán jim ukázal, aby založili tři. Založil tedy tři. Pak jim Pán ukázal aby založili 5, 10, 50 a nakonec dostali vizi na založení 1000 sborů. V roce 2013 to bylo 20 let od chvíle, kdy přišli na Sibiř a založili 562 církví.
https://breakingtheice-siberia.org/2012/02/07/michael-and-heather-chowning/
Sd 13 kapitola – po smrti Jozueho lid 7x povstal aby následoval Boha a 7x odpadl. Bůh dával lidu soudce. A jedním z nich byl i Samson.
Sd 13:1-4.21 Bůh si Samsona vyvolil a chtěl skrze něj dělat dobré věci. Ale měl podobný problém jako Geházi, který miloval peníze. Samson si zamiloval špatnou ženu. Později čteme v Sd 16-21 že jej zajali a oslepili. Přestal hledět na Boha a vzal si špatnou ženu. Mladí lidé nechtějí slyšet ničí názor. Kdo hledá partnera od Boha by se měl ujistit, že ho schvaluje i kazatel a že slouží Bohu
Bůh chce, ať žijme svatý život. Berme vážně Boží království. Pomazání z našich životů odchází skrze hřích, ale Bůh má pro nás lepší plány a požehnání. Samson mohl dosáhnout více. Když tě Pán povolal tak dělej to, k čemu tě povolal. Když nevíš, co máš dělat tak se ptej kazatele a spolupracuj s ním. Když budeš poslušný Bohu dnes, on připraví zítřek. Budeš-li poslušný v modlitbách a službě pak se Pán oslaví. Dovol Pánu aby On napsal s tebou smlouvu a podmínky smlouvy. Aby On byl autorem toho, co pak uděláš a naplníš. Chceš-li být nádobou ke cti tak dovol Duchu svatému, aby v tobě pracoval. Cokoliv se Pánu nelíbí to změň. Bůh udělá zázrak ve tvém životě.

V pátek 1. 11. 2013 kázal na večerní konferenci Alan Pettersson z USA o tom, Jak vést vítězný boj s ďáblem.

Děláme něco, co lidé ve světě dělat nemohou. Je to mocná služba. Bojujeme dobrý a vítězný boj. Kolik z vás rádo vyhrává ve sportu? Já nerad prohrávám. Prohru nesnáším. Někdo říká: „Hrajme jen pro zábavu“. Ale já se bavím, jen když vyhraju. Chci vyhrát a nesnáším prohru. I když jsem se jako dítě bil, tak jsem chtěl vždy vyhrát. Každý z nás bojuje boj víry. Bůh nás vyvolil pro výhru, ne pro prohru. Ježíš zvítězil pro nás.

Než jsme byli spaseni, tak jsme bojovali s lidmi. Ale nyní nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti ďáblu. Musíme mít mysl jako bojovník, který chce vyhrát, abychom vyhráli.

Je smutné pozorovat někoho, který se neumí rvát, jak dostává nakládačku. Kdo chce bojovat tak musí vědět jak.

Své pouliční rvačky jsem začal již v šesti letech. Než jsem se obrátil, tak jsem celou dobu rval.  A pak jsem začal spravedlivý boj s ďáblem. Musíme bojovat dobrý boj víry. Služba Bohu není pro ty, kdo mají ustrašení a umdlené srdce. Musíme mít srdce toužící po vítězství a pak bojovat dobrý boj.  Pokud jsme ale zbiti, tak nás netěší představa dalšího boje.

Jak můžeme vyhrávat? Jsme Bohem vyvoleni, abychom měli vítězství nad hříchem, nad chudobou, nad démony, nad svým městem. Máme mít vítězství a vidět jak jsou lidské duše spaseny.

1J 5:4 Svět a hřích přemáháme vírou

1Kor 15:57 Mám vítězství skrze Krista.

Když si Bůh někoho vyvolí, tak jej nevyvolí pro porážku, ale pro vítězství.

Když Bůh zvolil Mojžíše, tak pro to, aby skrze něj porazil celou egyptskou armádu. Vyvolil Davida, aby porazil filistínské vojsko v čele s Goliášem. Vyvolil Eliáše, aby porazil stovky falešných proroků a vojska nepřátel. A vyvolil Ježíše, aby porazil ďábla.

Mt 16:18 Jsme vyvoleni k vítězství. Bůh si vyvolil ty slabé ze světa, aby skrze ně udělal velké věci (1Kor 1:27)

1Sam 17 na jedné straně ringu stojí sedmnáctiletý mladík. Je to hudebník, snílek a pasáček ovcí. Má v ruce prak a hůl. Ve druhém rohu stojí Goliáš. Je to obr, je voják od mládí a má kompletní brnění, meč, štít a kopí mu nese pomocník.

Bůh ale nepotřeboval silného Samsona, aby porazil Goliáše. Bůh si vybral malého zrzavého chlapce.

Stejně jako v případě Gedeona Bůh nepotřeboval tisíce bojovníků, aby přemohly tisíce vojáků nepřátelské armády. Bůh záměrně snižoval počet Gedeonových bojovníků až na 300 aby porazil armádu 120-ti tisíc midiánců.

Jak to vlastně funguje? Bůh si vezme 12 učedníků, ne zvlášť obdarovaných nebo skvěle nadaných. Vybral si většinou rybáře a prosté lidi. Ale ti šli do římského impéria a obrátili celý tehdejší známý svět. Nikdo je neznal. Ďábla uctívali v každém městě skrze různé bohy a modly. Ale apoštolové šli a obrátili svět ke Kristu.  Bůh si nás vyvolil k vítězství.

Když se člověk učí boxovat, tak jej nepostaví hned do ringu. Jinak by jej zkušenější boxer poslal hned k zemi. V boxu existují pravidla.  A je potřeba se naučit boxovat v rytmu a správném tempu.  Chtěl jsem boxovat a myslel jsem si, že přijdu do ringu a budu knokautovat lidi. Ale trenér mě postavil k boxovacímu pytli a učil mě trénovat údery do pytle. 100x stejný úder a 100x stejná kombinace úderů. Učil mě jak střídat ruce a jak hýbat nohama.  Stejné věci, které člověk natrénuje, pak bude používat v ringu během boxu. Pak člověk neboxuje mozkem a na údery nemyslí. Naše svaly mají paměť. I musíme mít tuto svalovou paměť. Ten boj, který vedeme, je boj o životy. A nelze vyhrát naší silou.

Musíme vědět, jak bojovat proti ďáblu.

1. Za prvé není to o nás, ale o Bohu v nás. Pro křesťana je nejhorší nebezpečí pýcha. Ta nás sráží brzy na kolena. Když víme, co a jak dělat ale bez Boha. Pýcha nás porazí.

Zach 4:6 Bojujeme ne svou silou ani svou mocí, ale Božím Duchem.

Ř 8:31 Když je ale s námi Bůh, tak kdo si dovolí postavit se proti nám?

Ř 8:37 Jsme více než vítězové v Kristu, který nás miluje. Protože Bůh bojuje i my jsme v boji, ale

1J 4:3 Kristus v nás je mocnější, než ďáble ve světě

Sd 7:9 Když Bůh poslal Gedeona bojovat proti Midiáncům, tak mu řekl: „Vstaň, sestup do tábora, protože jsem ti ho vydal do ruky.“

Je to Bůh, který vítězí za nás, když jdeme podle Jeho pokynů. Když 300 Gedeonových bojovníků jen zatroubilo tak se tisíce nepřátel začali navzájem zabíjet. (Sd 7:16-22)

Nikoho nemůžeme nutit ke spasení. Když ale troubíme na Boží trumpetu, Bůh usvědčuje lidská srdce.  Klíč k našemu vítězství není dívat se na naše schopnosti a sílu! Dívej se na Ježíše a spoléhej na Ducha svatého, který je v nás a který nás vede k vítězství.

V životním boji se někdy cítíme poraženi. Říkáme se, jak to zvládneme, když nemáme dost financí, lidí, pomocníků. Ale máme Krále králů. Ďábel se snaží naši pozornost nasměřovat na nás samotné. Kdyby se David díval na sebe, tak by utekl. Bratři mu nadávali, že se nad ně povyšuje. Král Saul Davida odrazoval, že ten zápas nezvládne, protože je dítě a není bojovník. Ale David se nedal strhnout ke strachu z toho, že by Goliáš byl silnější a že je lépe vyzbrojen a připraven.

David znal klíč k vítězství. Goliáš Davida proklínal ve jménu démonských bohů. Ale David mu odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem a kopím, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi tupil. Dnes tě Hospodin vydá do mé ruky. Zabiju tě a srazím ti hlavu. Dnes vydám mrtvoly pelištejského vojska nebeskému ptactvu a zemské zvěři. A tak celý svět pozná, že s Izraelem je Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem ani kopím. Neboť tento boj je Hospodinův a on vás vydá do naší ruky. “ (1Sam 17:45-47)

Bůh je v nás v Něm jsme vítězové a přemožitelé. Král králů a Pán pánů je na naší straně (Ř 8:31.37-39)

³¹ Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? ³⁷ Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. ³⁸ Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ³⁹ ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

2. Moc skrytá v našich slovech slov

1. Proč mnoho křesťanů prohrává?

Kvůli svých slov. Říkáme jen to, co cítíme. Jsme-li šťastní tak říkáme: „To je krásný den“. Jsme-li na dně tak jsme v depresi a říkáme: „To se nikdy nezmění“.  Bůh nechce, abychom mluvili a ztotožňovali se se svými pocity, ale abychom vyslovovali ze srdce slova víry.

Př 18:21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.

Náš jazyk má obrovskou moc. Jsme stvořeni k Božímu obrazu a jsme Božími dětmi. Boží tvořivá moc se zakládá na jeho Slovech a Jeho Duchu. Skrze Slovo a Ducha stvořil vše viditelné i neviditelné.

J 1:1 Ježíš je Slovo a Bůh před počátkem věků. Ježíš je ztělesněním živého a mocného slova Božího.

Slova mají moc života smrti.

Jedna žena šlo k lékaři, protože cítila nějakou bolest. Po vyšetření lékaři ženě začali vysvětlovat budoucí průběh její nemoci. Jak zanedlouho bude mít zhoršující se příznaky. Běhen následujících měsíců se všem kolem sebe svěřovala, co jí lékaři předpovídali, a ty příznaky taky začala podle předpovědi cítit ve svém těle. Při následující kontrole jí lékař s omluvou oznámil, že její složku spletli s jinou ženou a že není vůbec nemocná. A přesto měla všechny příznaky té nemoci, kterou jí lélaři předpověděli.

Ďábel se nás snaží obelhat, že nic nezvládneme. Snaží se, abychom se cítili tak, jak chce on, abychom věřili a následovali své emoce. Abychom si osvojili chodit podle pocitů a podle toho, co vidíme. Abychom vlastním jazykem zničili svou budoucnost.

2. Jak naše slova uzemní a přemohou nepřítele?

Můžeme mluvit ve víře nebo ve strachu. Bůh promluvil k Mojžíšovi v Egyptě: „Běž a oznam Izraelcům, že je vyvedu z egyptského otroctví do zaslíbené země“.  Faraon se snažil Mojžíše a lid zastavit a mnohokrát je odmítl propustit. Přesto faraon nemohl zastavit Boží vůli. Takže nakonec Mojžíš i celý Izraelský lid odešel z Egypta. Pak poslal faraon celou armádu a zahnala Izraelce k moři. Ale ani tím je nezastavil. Faraón a Egypt pro nás přestavuje ďábla a svět, a Izrael představuje církve a Boží plán.

Ďábel nemůže ničím zastavit Boží vedení a požehnání. Můžeme to však udělat my sami.

Když Izraelci přešli poušť a došli k zaslíbené zemi, vyslali 12 zvědů (Num 13) aby prozkoumali tu zemi. Viděli krásu a plodnost té země. Když ale vydávali svědectví o tom, co viděli, tak popisovali všechny obyvatel země jako obry. Pomluvili celému lidu tuto zemi a vyvolali v jejich srdcích strach.  Nejdříve řekli jak je země dobrá, ale protože ďábel do nich vložil strach a pochyby, tento strach jim vše zveličil.  Tak začali opakovat to, co jim našeptával ďábel. (Num 13:31) Nedokážeme táhnout proti tomu lidu, neboť je silnější nežli my.

Num 14: 2-4 2Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá pospolitost jim říkala: Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině! 3Proč nás Hospodin přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta? 4A říkali jeden druhému: Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta.

Vyslovili nad sebou: “Lépe, kdybychom zemřeli na poušti” Bůh se rozhněval a dal jim to, co chtěli. Podle svého přání zemřeli na poušti. Ale jejich děti Bůh ušetřil a slíbil, že vejdou do zaslíbené země.

Izraelce nedokázal zastavit nejmocnější muž světa Faraon, nejmocnější armáda světa je zastavit nedokázala. Ale SLOVA JEJICH POCHYB A NEVĚRY je zastavila. Nebuďme loutky, které opakují to, co jim ďábel našeptává a brnká na jejich pocity.

Máš nedostatek? Tak vyznávej „to, co jsem zasel budu sklízet“.

David neporazil Goliáše prakem ani kamenem. Porazil jej mečem Ducha, což je slovo Boží. Dříve než na Goliáše hodil kámen, tak s vírou vyslovil: „Bůh tě dnes vydá do mých rukou“.

Ale ta největší bitva dějin, kterou kdy kdo bojoval, byla bitva Ježíše s ďáblem na poušti a pak v getsemanské zahradě. To byla větší bitva než nejslavnější šampionát. Ďábel pokoušel Ježíše stejně, jako Adama a Evu. Přišel za Ježíšem ve chvíli jeho největšího tělesného oslabení ale nikoliv v oslabení jeho ducha. Ježíš s ďáblem nebojoval svěcenou vodou, nebo nějakým předmětem jako kříž či meč. V takových věcech ani v talismanech není žádná moc. Ďábel jej pokoušel, aby proměnil kameny v chleba a mohl tak ukončit trápení půstů. Ale Ježíš odmítl pokušení slovem: „Budu živ jen z toho, co mi řekne Bůh.“ Pak jej ďáble pokoušel, aby dokázal lidem své božství zázračným skokem z chrámu. Ale Ježíš na něj zaútočil slovem: „Nebudeš pokoušet Pána svého Boha.“  Ďábel mu nabídl vládu nad celým světem (bez nutnosti umírat na kříži), pokud se mu Ježíš pokloní. Ale On odmítl slovem, že se Bude klanět jen jedinému pravému Bohu – svému otci. Ježíš porazil ďábla kombinací tří úderů.

Kdy se dostáváme do potíží?

Pokud se s ďáblem hádáme nebo diskutujeme. Stačí, abychom ze srdce mluvili Boží slovo. Dokážeme to? Nauč se zpaměti slova z Bible, která budeš v boji potřebovat. Cvič svůj jazyk vyslovovat Boží slovo.

Některé písně známe zpaměti i po létech. Je neomluvitelné, pokud známe takovéto písně a neznáme Boží slovo ve chvíli, když nás ďábel napadá.

Vyhledej si verše z Bible, napiš si je a vyslovuj je proti zlým myšlenkám, která na nás ďábel střílí, abys jej porazil

Zj 12:11 vítězíme nad ďáblem krví Krista a slovem Božím, které vyznáváme do své situace. Boží slovo se nevrátí k Bohu s prázdnou

Ř10:17 je psáno, že víra vzniká slyšením nebo čtením Božího slova.

Jer 1:9-12 Bůh bedlivě sleduje zda promlouváme Jeho slova a On dbá na to, aby se Jeho slova naplnila.

Osobní svědectví z rodinného života Alana Petterssona.

Máme 5 dcer a jednoho syna. Když byla nejstarší dcera v pubertě, začala odpadat od víry a začala brát drogy. Sedm let jsme se s manželkou modlili. Dělali jsme pro ni vše. Vodili jsme jí na odvykací léčbu, ale po krátké době už zase brala drogy. Byla to těžká bitva a nerozuměli jsme tomu, proč se to děje. Ptal jsem se Boha, proč neodpovídá na naše modlitby. Vychovali jsme ji stejně správně jako ostatní děti. Modlili jsme se za ní a postili. Ale její stav se zhoršoval. Za 7 let modliteb nebyla spasena. Každý den jsme s o ní báli, kde je, a zda někde venku nezemřela.

Jednou jsem kázal podobné slovo jako dnes. O moci našich slov a vyznávání Božího slova a Božích slibů and životy lidí.  Manželka mě pak upozornila na to, že to pro naši dceru neděláme. Sice se za ni modlíme a postíme, ale nevyznáváme nad ní Boží slovo:

Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu (Joz 24:15)

Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě. (Sk 16:31)

Každý den jsme začali promlouvat tato Boží zaslíbení nad naší dcerou a za měsíc se vrátila zpět k Bohu a byla zachráněna.

Bůh je s námi. Bitva je vyhraná. Ale my musíme to vítězství vyslovit na sebou a lidmi, za které bojujeme. Poddej se Bohu a vzepři se Ďáblu a on musí utéct. (Jk 4:17)

V naší slabosti je Boží síla. Tak se nedívejme na své slabosti, ale dívej se na Boha, který je tvojí silou.

Ve čtvrtek 31. 10. 2013 kázal na večerní konferenci pastor Mario Owens z USA na téma „Není to tak, jak to vypadá“.

Chvály i slovo i bylo velmi povzbudivé.  Lidé, kteří se zabývají kouzly a iluzemi se snaží odvést pozornost publika tím, že poukážou na něco viditelného a zdůrazní to tak, že si lidé nevšimnou toho, co je skryté. Nebo kapsáři se snaží odvést pozornost své oběti a pak jí snadno okradou, aniž by si toho všimla. Přesně tak se nás snaží v našich životech ďábel zmanipulovat, abychom si mysleli a žili to, co chce on, ne co pro nás naplánovat a dal nám Bůh.
Četl příběh Josefa, kterého bratři prodali do otroctví a jeho zkrvavené šaty ukázali otci Jákobovi.
Gn 37:31-35 Jákob si myslel, že jeho syn Josef je mrtev, ztratil chuť k životu a promarnil mnoho let života zármutkem a hořkostí. Jeho synové jej však podvedli a neřekli mu pravdu. Ďábel se nás snaží obelstít tím, že nám ukazuje na některé viditelné okolnosti či pocity, abychom uvěřili v to nejhorší, abychom ztratili naději a přestali se radovat ze života. Ale Bůh se snaží pozvednout naši hlavu, abychom viděli dál než za to viditelné. Abychom stále věděli, že On je nade všemi okolnostmi a má pro nás připravené vítězství nad smrtí i nad každým problémem.
1Sam 17 kapitola popisuje, jak David porazil obra Goliáše. Všichni zkušení vojáci včetně krále Saula se obra báli, protože se dívali na jeho výšku a sílu. Ale David se díval a viděl ještě výš než ostatní. Viděl toho nejmocnějšího a v jeho jménu přemohl obra, ačkoliv byl ještě chlapcem a nebyl vojákem. Potřebujeme pozvednout své oči k Bohu, který má pro nás řešení a naději v každé situaci.
1Kor 10:13 "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát."
Nedovolme žádné nemoci, problému, nedostatku či strachu, aby nás obral o víru, naději a očekávání mocného Božího zásahu v našem životě. Když bude náš zrak a náš duch obrácen k Bohu a jeho slovu, budeme se držet toho, co nám Bůh slíbil bez ohledu na to, co říkají lidé kolem nás, co říkají naše pocity či naše smysly. Když se Boha držíme a uctíváme svým duchem, tak Bůh prokáže svou moc zjevně a potvrdí naši víru tím, že vyslyší naše modlitby, prosby i přímluvy stejně, jako když nás naplňuje svým Duchem, když jej chválíme a milujeme z celého srdce.

V sobotu 5. 10. 2013 kázal pastor Pavel Toth o Boží vůli a vydání se této Boží vůli.

Služba začala modlitbou, všichni jsme se otevírali Duchu svatému. Aby církev nebyla suchá, potřebujeme stále zavlažení Boží přítomností skrze Ducha svatého. Pokud budeme hladoví po Bohu, budeme jako prázdné nádoby, do kterých Bůh může nalévat svůj olej.

Lk 18:18-23 Bez Boha se nepohneme. Mládenec si myslel, že dělá všechno, ale Bůh odhaluje co je v našem srdci. Co máme na prvním místě? Musíme se rozloučit neboli „zemřít“ pro všechny své plány a vize. Jediná krátká výzva mladíka odradila. Místo aby se radoval, že má konečně řešení pro svůj život, že má klíč jak k věčnému životu, tak se zarmoutil. Jediná věc z nás dělá smutné lidi. Jediná věc může zastavit celé tvé učednictví a následování Krista. Místo nadšení přišel do života mladíka smutek. Místo aby se oddělil od toho, co jej svazuje, tak se oddělil od Krista. Takovíto smutní lidé často odcházejí do ústraní.  Straní se Pána a straní se obecenství. Pak přijdou do církve a znovu se káže o jejich problému. Mnoho lidí chce rozumět a chápat Boží vůli, ale neznají Bibli. Měli bychom být experti na Bibli. Nebuďme líní si číst Bibli a učme se zpaměti místa, která můžeme kázat druhým lidem.

Mt 16:13-19 Boží nápad a Boží vůle pro křesťany je církev, kterou nezadrží moc temnoty.

Žd 10:25 Nezvykejme si zanedbávat společná shromáždění.

Jk 1:2-4 Raduj se, když na tebe přicházejí zkoušky, protože tvůj dům nespadne, ale obstojí.

Mt 7:21-27 Kdo staví na skále, ten se ve zkouškách raduje. Kdo staví na písku, jsou smutní, protože dům jejich náboženství se rozsype. Zkontrolujme, na čem stojí náš život.  Stojí na manželce, manželovi, dětech, pastorovi? Pokud ano, tak je to písek a tvůj dům spadne. Proto jsou lidé zdeptaní. Staví na písku.

Odevzdej se Boží vůli. Vydej se. Sebevydání znamená budovat na skále.

1Kor 3:10-15 Z jakého materiálu stavíme? Základ našeho života je Kristus. A to je nezničitelná skála. Církev stojí na Kristu, na skále.

Ř 12:1-3 Kristus přinesl sebe samého jako oběť milou Bohu. I ty přinášej sebe samého Bohu jako oběť. Vše, co konáme, bude vyzkoušeno ohněm.

Jk 4:3 Jde nám o naše žádosti a vášně?

Vše, co máš, dej do Božích rukou. Přinášej Bohu a stavěj z toho nejlepšího, co máš. Ne ze zbytků nebo z laciného materiálu.  Nesnaž se šetřit na Božím díle. Šalamoun dal na Boží dílo a stavbu chrámu to nejlepší, co měl.

Nezapomeň na to, proč se ti daří. Že je to Bůh, který ti žehná. Služebníci, važte si že můžete stavět. Budeme stavět z toho nejlepšího? Když dáme Bohu to nejlepší, On nás požehná tak, že neodoláme.

Nežij ze svých sil. To je stavění na písku. Stavěj na skále.

==========================================================

V sobotu 28. 9. 2013 kázal pastor Oskar Najt o zábranách, které způsobují, že míjíme Boží požehnání. (Jaká by měla být ta nejvyšší priorita a motiv křesťanova života).

V J 10:10 Ježíš slíbil, že přišel, abychom jako jeho ovečky měli život a měli ho v hojnosti. Připravil pro každého z nás požehnaný život uprostřed Boží vůle. Boží plán je, ať přetékám vším, co je od Pána.

Pokud v přirozené oblasti něco přestane fungovat má to většinou zjistitelné příčiny. Pokud nefunguje auto, lednička, nebo pračka vždy existuje nějaká příčina. Když se porucha opraví, můžeme opět jezdit, mrazit nebo prát. Neřekneme si: „Asi to tak má být, asi nemám jezdit autem, asi nemám prát, asi nemám dávat jídlo do ledničky“. Pán mi chce pomoct žít život v hojnosti. Ve všech oblastech – v duchu, duši i těle. Co znamená požehnání? Je důležité, abych věděl, jaké dobré věci pro mě Pán připravil.

Mk 12:30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.'

Komu dávám nejlepší čas svého dne? Miluju na prvním místě Pána? Na prvním místě hledejme Boží království.

Mt 6:33 Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.

Nehledejme své koníčky a zábavu. Neklamejme sami sebe a nemysleme si, že je s námi vše v pořádku. Pokud je Pán na druhém nebo jiném místě než na prvním, pak sami sebe klameme. Nejde nám o to zůstat spasení a co nejméně obětovat pro Boha. Boží požehnání, Boží moc a život v hojnosti je lepší, než když je na prvním místě naše duše a snažíme se jí nasytit. Nedokážu sám sebe změnit. Ale pokud mám Boha ve všem na prvním místě tak pak mám hojný život. Bůh má právo na to nejlepší z mého života. Bohu nejde o to ošidit náš život o naše drobné nebo velké radisti. Naopak nás chce požehnat. On nás miluje na život a na smrt. Zaplatil za nás smrtí svého vlastního syna, protože nás tak miloval. Bůh nás nechce zneužít ke svým vlastním cílům, protože On sám nás má na prvním místě. Miluje nás více než sebe. Vydal svého Syna mučení a trápení. Bůh to viděl a trápil se, ale postavil se na druhé místo a nás postavil na první místo. A Bůh to dělá stále. Proto je to největší přikázání, milovat Boha na prvním místě přede vším a všemi ostatními. Ptej se sebe:

1. Komu patří nejlepší čas mých volných dní? Patří Pánu, nebo až mi zbude čas, tak to dám Pánu?
2. Patří mé desátky Bohu. Boží záměr je ať dáváme svobodně a s radostí.  Z lásky bez nucení.

Obrazně to ukážeme na příkladu. Ježíš pošle anděla do tvého domu a oznámí ti: „Dnes večer k tobě přijde na večeři Pán“. Uklidíme, uvaříme a připravíme jídlo. Když Pán vstoupí a posadí se za stůl, tak nalijeme gulášek a knedlíčky nejprve dětem. „No to je jasné, děti mají přednost. Přece to Pán musí pochopit.“ Pak nabereme sobě. „Přece my jsme rodiče dětí a potřebujeme sílu k práci“. No ale pak už jaksi nezbylo dost jídla. Naběračka guláše a jeden knedlíček. No ale Pán to musí chápat, že my už více nemáme. Že mu přece dáváme vše, co nám zbylo. Koho máme na prvním místě? Děti, ženu, rodinu, sebe, nebo je na prvním místě Pán?

Lk 14:26 Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem

Pán musí být vyvýšen nad naší duší, nad dětmi, matkou, manželkou, rodinou. Žádné duševní pouto nesmí být silnější než naše láska k Pánu - na prvním místě. Hodláme se vzdát svého duševního života? Nestačí, ať je Bůh na stejné úrovni jako naše duše, partner nebo rodina.  Pokud není Pán na prvním místě, nemáme s Bohem správný vztah a ďábel nás na některé z těch věcí, které jsme postavili před Pána, nachytá. Odevzdat svůj život Ježíši je jasný postoj. Bůh musí být na prvním místě, jinak ďábel člověka zastaví, aby nenaplnil Boží spravedlnost. Dokazuj to každodenním životem, že jsi ve správném vztahu s Bohem.  Musíme se k Bohu a vztahu s ním obrátit celým srdcem, aby byl Bůh v našem životě vyvýšen.

Někdo namítne: „Já to sám nedokážu“. To máš pravdu, ale nemusíš Bohu ani lidem nic dokazovat sám. Ježíš už to udělal za nás. Dal nám do srdce znovuzrozeného Ducha. V našem duchu je touha uctívat Boha na prvním místě. Pokud to v životě neprožívám, pak jsou některé překážky, které tomu brání a musím je odstranit. Poznání pravdy osvobodí tvého ducha, abys byl svoboden od nucení. Bůh nám dal svobodu ke svatému životu a touhu po něm. Bůh do našeho ducha dává touhy po Božích věcech. Je to v nás, a pokud tomu dáme prostor a chodíme v duchu, tak žijeme tak, že máme Boží království na prvním místě.

Na druhém místě je láska k lidem. Ne duševní pouto ale Boží láska. Ne opičí láska ani láska očekávající odměnu – něco za něco. Uvolněme stejnou lásku, jakou máme skrze Ducha svatého. Odstraňme lži a vše co tuto lásku dusí. Dejme prostor Duchu svatému v našem srdci. Vše co Bůh žádá je již v nás. Milost je v tom, že už nemusíme hřešit. Milost není to, že už můžeme hřešit s očištěným svědomím.  Pokud to nemáš v srdci tak se obrať Bohu a znovu se narodíš.

Když osejete pole tak nějakou dobu nejde poznat, co je zaseto. Je to vidět až to vyroste. Musím se starat o Boží semínka v mém srdci. Ty už nejsi stará přirozenost. I když se ozývá. Komu dovolíme růst a co budeme zalévat? Zrno věčného Božího slova nebo plevel žádostí hříchu? Budu žnout úrodu ovoce Ducha a jeho království nebo jen vnější pokrytecké skutky, které nikomu do Božího království nepomohou.

Milovat Boha na prvním místě není přikázání ale zaslíbení a stav nově narozeného člověka, že miluje Boha na prvním místě. Neříkej si „Já na to nemám“, jako kdybys nebyl obrácen. Jako kdyby v tobě Kristus nebyl. Pokud je Ježíš ve tvém srdci, On z něj neodchází a nepřichází. „Já“ na to nemám, ale v Kristu na to mám. Můžu to žít n každý den, že Bůh je pro mě na prvním místě. Objev touhy a žádosti Ducha a poznej pravdu. Uvěř, že je dokonáno i pro Tebe. Ať se nový život v tobě osvobodí. Ten život vítězství, milosti a svobody. Takový život není život lhostejnosti, kdy si člověk nemusí dávat pozor.  Starým věcem jsme zemřeli, už v nich nemusíme žít. S Kristem ve víře žiju nový život, ke kterému mně povolal. Miluju Boha a lidi ze srdce, protože Boží láska byla vylita do mého srdce. Jinak se křesťan cítí jako otrok, po kterém je mnohé požadováno, ale nedaří se mu to žít. Ježíš nechce, abychom žili pouze život od odpuštění k odpuštění, ale od víry k víře, od slávy ke slávě.

2Pt 1:3-5 Bůh nám daroval vše skrze svá zaslíbení. Berme si je do svého života, ať žijeme na prvním místě svatý život zasvěcený Bohu.

==========================================================

V neděli 8. 9. 2013 v 11 hodin kázal Kamil Žáček o tom, jak je pro nás důležité mít dobré přátelé, kteří se osvědčí v těžkých chvílích.

Ježíš se stal naším přítelem pro celý náš život. Hledí na nás jako Boží světlo když přicházíme na svět (Jan 1:9). Vzal na sebe vinu za naše zlé činy, vzal i náš trest (Iz 53:5). Porazil smrt, abychom s ním mohli žít ve věčném přátelství a lásce (Ef 5:25-27).
J 15:13-15 Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele. ¹⁴ Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. ¹⁵ Už vás nenazývám služebníky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Žádný člověk se již nikdy nemusí cítit osamělý. Stačí si uvědomit, že Ježíš nabízí své přátelství. Stačí otevřít mu své srdce.
Zj 3:20 Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.

==========================================================

V neděli 1.9.2013 kázal Pavel Rončka o tom, jak mohou být ve jménu Ježíše lidé osvobozeni od démonů a jak si mohou získanou svobodu udržet.

Jednota Ducha a svazek pokoje ve všech oblastech života ve všech vztazích – v rodině, v manželství, ve výchově dětí, v práci, v církvi a v evangelizační službě

Ef 4:1-3 Prosím vás tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání, které jste obdrželi, ² s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce ³ a usilovali zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.

Jednota s Duchem svatým

Chodím s Pánem, naplňuji se Duchem, dávám Pánu prostor, aby ke mně mluvil a směřoval mě do své slávy, nezarmucuji jej, ale jsem plný žádostí Ducha

Pokoj s Bohem

Jsem smířený s Bohem, mám jistotu spasení a nedovolím ničemu z toho co se děje, aby mi vzalo radost ze spasení

Ř 14:17-19 Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. ¹⁸ Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé ho mají v úctě. ¹⁹ A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování.

Ř 15,13 Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.

Zajímá mě, co dělá nebeský otec? Nebo si raději chceme užívat svůj čas podle sebe?

Sedíme u stolu s Otcem a ptáme se jej, co nám chce říct, jaké jeho představy a plány pro nás na další dny. Co nám řekne? To nejpodstatnější, hrubé rysy toho, co nás čeká a co plánuje.

Jak jednat s temnotou a jak si od démonů udržet svobodu?

Mt 10:7-8 Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. 8 Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.

Mk 16:15-20 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ¹⁶ Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. ¹⁷ Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; ¹⁸ budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." ¹⁹ Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. ²⁰ Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.

Mt 12,28-31 Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.

Boží slovo nám popisuje nám zbraně k vítězství nad světem, hříchem a démony a zaslibuje nám, že máme nad světem, hříchem a silami zla moc vítězit.

Mt 12:43-45 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. ⁴⁴  Tehdy si řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, ⁴⁵  jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.

Ježíšova služba lidem je zaměřena na to, aby nás osvobodil od útlaku moci temnosti. Ježíš nás varuje, že poté, co člověk je zbaven zlých sil a je očištěný Kristovou krví, má zlý duch snahu se opět vrátit. Pokud najde vysvobozeného člověka prázdného, může se mu to podařit. Pokud se zlý duch vrátí, nebývá obvykle sám, ale otevře dveře ještě dalším. Problémy člověka pak ještě zhorší. Někteří lidé dosáhli osvobození, ale nevydali se plně Pánu. Jejich problémy se pak vrátily a někdy i zhoršily. Učednictví a následování Krista není další zábavný koníček nebo přídavek k životu. Křesťanství je boj o život. V tomto boji nitro člověka nesmí zůstat prázdné ani ustrašené. Ježíš nás varuje, abychom nenechali své nitro prázdné a neotvírali se tím znovu zlým démonům. Křesťan nemusí být nutně v hříchu nebo bez služby a bez darů, aby byl prázdný. Jeho srdce může být očištěné a dokonce ozdobené zkušenostmi s Bohem a Božími dary. Ale lidská nečinnost a lhostejnost v zabydlení svého srdce Kristem se stává otevřenými dveřmi pro zlé bytosti.

Tentýž Ježíš Kristus, který člověka osvobodí, je ochoten stát se pastýřem, který naplní srdce člověka bezpečím a jistotou. Skrze Ducha svatého nám dá prožívat naplnění v hlubokém vztahu s Bohem. Naplní nás láskou, která nedá místo žádnému strachu z démonů, z budoucnosti, z nemoci, z lidí a dokonce ani ze smrti.

1J 4,18 V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

Co znamená „zabydlet prázdný dům“?

Bůh skrze kříž vyřešil naše problémy a závislosti. Postupné kroky vedou závislé, svázané či depresivní lidi k vysvobození, udržení svobody a ke zralosti v ovoci Ducha. Starou hříšnou povahu nelze vymítat. Je třeba ji vírou ukřižovat. Démony však nelze ukřižovat, musí se vyhnat. Je potřebné ukřižovat hříšné oblasti a vyhnat démony. Nestačí však, aby byl křesťan vírou mrtvý hříchu a jeho srdce vyčištěno hříchů a démonů. „Prázdný a vyčištěný dům“ naší duše a srdce musí být zabydlen.

Jako squateři když najdou neobývaný dům. Nezajímá je, že jej někdo vlastní, ani že majitel má s domem do budoucna nějaké plány. Mají pocit, že pokud majitel dlouho nechává dům prázdný, že mají právo toho využít a v domě se zadarmo zabydlet.

Pokáním vírou v krev Kristovu se naše nitro vyčistí, skrze vzývání jména Ježíš jsme vysvobozeni. Ale jak se vyvarovat tomu, abychom nezůstali prázdní? Jak můžeme zabydlet náš dům? Nesmí být již někým nebo něčím obsazen.

Co je to prázdnota? Pokud nechápeme cíl a smysl svého života. Máme pocit, že žijeme zbytečně. Že život nás nebaví. Že nás nikdo nepotřebuje. Cítíme se ve svých pocitech a problémech osamoceni. Trápí nás sebelítost, smutek, deprese? Prázdnota je vnitřní hlad naší duše. Když máme hlad nebo žízeň nutí nás to něčím se nasytit a něčeho se napít. Lidé se snaží prázdnotu svých duší nasytit kulturou, zábavou a sportem. Někdo žije pro práci, jiný pro rodinu, jiný pro přátele. Někdo pije alkohol, jiný kouří, další berou drogy. Ale naše duše je jako bezedná propast. Čím více se jí snažíme takto nasytit, tím větší marnost a prázdnotu cítíme.

Dokonce, i když se snažíme dělat dobro, ale pokud je naše duše je prázdná, tak nás ty dobré skutky nenaplňují, ale naopak zklamou. Ať se snažíme pomoct sobě nebo se snažíme někomu blízkému.

Izajáš 29:8  Bude to však, jako když hladový má sen: zdá se mu, že jí, a když procitne, má prázdnou duši. Nebo jako když má sen žíznivý: zdá se mu, že pije, a když procitne, je ochablý a jeho duše prahne.

Uvnitř každé lidské bytosti je jedno místo, které když není trvale zabydleno, tak je člověk hladový, vyprahlý a navíc se míjí smyslem svého života a míjí i svůj věčný osud.

Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Sk 17:24 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli

1Kor 3:16  Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?

2Kor 6:16  Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.´

Ježíš nás vede k obrácení k Bohu a vysvobození. Vede nejen k tomu, abychom nečinili hříchy, ale Duch svatý v nás chce bydlet. Znamená to postupnou proměnu do podoby Kristova charakteru.

Ef 4:13-32  abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. ¹⁵  Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. ¹⁶ jsme sami chrámem Ducha a spolu dohromady tvoříme tělo Kristovo v němž máme své nenahraditelné místo. ¹⁷-¹⁹ už se nemusíme sytit hříšnými věcmi jako dříve. ²² proto můžeme všechny to, co je z minulosti odložit. ²⁷ nedávejme místo ďáblu

(aby se v nás mohl znovu zabydlet. Postoj nesmířlivosti a nedostatek ochoty odpustit mu dává právo).

Nedávejme místo ani hněvem, ani krádežemi. Buďme pracovití ne líní, a naše slova ať lidem pomáhají a nikomu neubližují.  Jediná ochrana v nějaké oblasti závislý nebo u něj přetrvává hřích, nemůže v této oblasti nést ovoce Kristova charakteru. Je-li však vysvobozen a uzraje-li v něm ovoce Ducha, pak již nemůže upadat do závislostí. Jeho srdce je plné a je zabydlené Duchem svatým. Tato oblast je trvale poddána novému Pánu, který nás od závislostí osvobodil a dal nám mnohem více, než nám dával hřích.

Ježíš nám dává smysl života skrze naději. Náš život má věčný.

Jan 14:4 A cestu, kam jdu, znáte." ⁶  Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Bůh měl už před věky pro tebe připraven plán a má pro tebe i mnohé další má připraven věčný život. Nemusíš se cítit zbytečný. Víš kam jdeš. Znáš cestu. Není to návod mapa jak dojít do nebe. Nějaké křesťanské desatero. Cesta je osoba Ježíš který v nás přebývá a my máme s ním vztah. On je náš učitel.

Jan 14:15  Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; ¹⁶  a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - ¹⁷  Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. ²⁶  Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Jak po vysvobození zůstávat ve svobodě?

Lk 1:53  hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

1. Proto učiň Ježíše Pánem v každé oblasti svého vnitřního ale i vnějšího života

2K 3,17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

Po modlitbě za vysvobození nekonči s modlitbou, aniž vyzveš Ježíše, aby se stal Pánem každé oblasti tvého života. Modli se, dokud si tím nebudeš jist, že Duch Kristův Pánem celého tvého nitra. Kdekoli je Ježíš Pánem, tam je naprosté bezpečí, naprostá a úplná svoboda od jakékoliv moci temnoty a jejich posluhovačů. Dovol Ježíši, aby se stal Pánem každé oblasti tvého života, tvých myšlenek, slov i skutků. Sexuálního života, rodinného života i financí. I když budeš mít boje, ale budeš-li upřímný, Pán tě vším vítězně provede. Když se dítě učí chodit, rodič se raduje z toho že se to učí a vůbec nepočítá ani se nezabývá pády.

2. Oblečme si úplnou Boží výzbroj

Je vyjmenována v Ef 6,13-17. Vezmeš-li si celou Boží výzbroj, jsi chráněn od hlavy až k patě. (1) Pás pravdy je upřímnost bez přetvářky vůči křesťanům a bližním. Na opasku visí meč Božího slova. Pravda Boží by měla být připoutána k našemu životu, aby byla pohotově při ruce v čase pokušení, zkoušek i boje. (2) Pancíř víry a lásky chrání naše srdce před zraněním a zahořknutím. Láska všemu věří a očekává dobré. Láska odpouští bez touhy po odvetě a neraduje se z pádů druhých. (3) Boty pohotovosti evangelia pokoje jsou postojem ochotného sdílení s bližními o Ježíšově evangeliu. Nečekáme na druhé, ale sami získáváme lidi pro Krista. (4) Štít víry se drží Božích zaslíbení, že nám žádná moc temnoty neuškodí. Takováto důvěra uhasí každou ohnivou myšlenku i okolnost, skrze kterou se v nás snaží ďábel zapálit oheň strachu a nevěry. V modlitbě důvěry zasvěcujeme Bohu sebe a všechny naše bližní, děti, příbuzné, všeho co nám patří, aby na to nemohl ďábel útočit, když sloužíme Bohu. Modli za ochranu své rodiny před vysvobozováním.

1Tm 4:10 máme naději v živém Bohu, který je Spasitel (ochránce) všech lidí, zvláště věřících

Ž 34:8 Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.

(5) Přilba chrání naše myšlenky i podvědomí. Pavel vybízí spasené křesťany, aby si vzali přilbu spasení. V 1Te 5,8, se mluví o přilbě naděje spasení. Naděje je přilbou, která chrání náš rozum. Naděje je pozitivní postoj očekávání že se mi bude dít v životě i na věčnosti dobro. Být věřícím znamená být optimistou, který v životě očekává jen dobré a nepodlehne beznaději. To vylučuje strach z nemoci, z démonů, z lidí z budoucnosti a ze smrti. S úplnou boží výzbrojí máme nad ďáblem a démony převahu jako rytíř v brnění nad nahým indiánem.

3. Oblečme si oděv chvály

Iz 61,3: Ježíš nás pomazal Duchem svatým, ..."Aby mohl dát truchlícím na Sijónu okrasu místo popela, olej radosti místo smutku, oděv chvály místo ducha beznaděje (ducha depresí)."

Lékem proti ubíjejícím, depresivním náladám, které kradou radost z života, je oděv chvály. Když budeš chválit Boha, budou se ti zlí duchové vyhýbat. Chválami jim naženeš větší strach, než oni tobě. Když neustále chválíš Pána, působíš ďáblu trápení. Chceš-li si jej udržet od těla, chval Ježíše celý den. Nebudou tě pak obtěžovat démoničtí pokušitelé a trapiči. Vděčnost a chvála je bezpečná cesta růstu ve víře a vztahu s Bohem. Otevírá to dveře působení Boží moci a jako ohnivá stěna brání proniknout temnotě do našeho nitra. Chvála způsobuje neustálé naplňování Duchem Božím.

Ef 5,19-20 ...plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

4.  Udržujme společenství s křesťany

Když chodíme ve světle, táhne nás to do společenství. Kdo si pravidelná shromáždění a skupinky nesnaží udržet, těžko si udrží svobodu od démonů. Průběh našeho života i náš osud na tom závisí na tom, zda udržujeme pravidelné společenství v církvi Kristově.

1J 1,7: "Chodíme-li ve světle, jako On je ve světle, máme navzájem společenství. A krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu."

Jde o průběžnou činnost: Chodíme-li stále ve světle, zůstáváme-li ve světle Boží přítomnosti, pokračuje naše vzájemné společenství, a krev Ježíše Krista, Božího Syna, nás neustále očišťuje od každého hříchu. Jde o průběžnou zkušenost. Ježíšova krev nás neočišťuje, pokud zůstaneme ve tmě naší samoty, ale očišťuje nás jen tehdy, zůstáváme-li ve světle společenství. Když chodíme ve světle, má to dva důsledky: máme radost ze společenství a krev Ježíše Krista nás v církvi očišťuje od každého hříchu. Pokud do církve pravidelně nechodíme, okrádá nás to o čistotu. Pravidelná chození do církve má rozhodující význam pro naše čisté svědomí. Očištění Kristovou krví probíhá ve společenství s Bohem a křesťany.

5.  Žij podle Božího Slova ne podle svých pocitů

To znamená neřídit se svými city, ale Božím Slovem. Křesťan, jehož život závisí na pocitech, je nestálý a stává se terčem satanských útoků. V našich náladách a pocitech nedávejme již místo myšlenkám na méněcennosti, sebeobviňování a sebe-odsuzování. Prohry v oblasti pocitů a nálad jsou způsobeny přijetím určitých lží v naší mysli. Ďábel vstřeluje do mysli a pocitů lži, že náš život nemá cenu, že jsme pro své hříchy hodni zatracení, abychom se na sebe jako dívali jako na bezcenné. Pokud přijímáme pocity zatracení a či méněcennosti, vždy za tím stojí myšlenky, stavící se proti tomu co co nás řekl Bůh v Božím slově.

Ježíš říká v Mt 4,4: "Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst." Takže vše, co nám Bůh říká v Božím slově, nám dává život. Bůh vždy říká pravdu. V Bibli jsou fakta, která se nemění. Bůh vybízí naši vůli. Vírou se držíme Boží pravdy. Pocity se musí přizpůsobit našemu rozhodnutí a naší víře. Budou následovat víru tam, kam dojde.

Pocity nejsou v našem životě zdaleka tak důležité, jak si myslíme. Rozhodující je naše vůle. Pokud však začneš od pocitů, pak bude tvůj život naruby. Je to otázka disciplíny. I když disciplína nebývá v oblibě je klíčová pro udržení svobody.

1J 2,14 ...Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.

Jan 8,31-36 Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. ³² Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. ³⁶ Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

6. Poddejte se kázni a vyučování

Jak 4,7 Podřiďte se tedy Bohu a vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

Ž 94:12  Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ:

Učedník je člověk, který je pod disciplínou. Učedník je tedy v učení, v kázni.

Podřiďte se duchovní autoritě! Bez toho se vždy stáváme terčem satanských útoků. Člověk může mít velké duchovní dary, ale pokud se však nechce poddat autoritě, satan je brzy strhne do hříchu.

2K 11,3: "Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal (svedl, přelstil) Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu."

Možná že máš nespaseného manžela. I když není spasen, je tvou hlavou. Bůh neříká, že záleží na tom, zda je muž věřící nebo nevěřící. Křesťanský muž se podřizuje duchovní autoritě stejně jak chce, aby jeho žena byla poddána jemu. Poddanost je prvotně postojem srdce. Nejen navenek.

1P 3,1-2 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží.

Žd 13,17: "Poslouchejte (dejte se přesvědčit, následujte, důvěřujte) ty, kteří vás vedou, a podřizujte se (ustupujte, povolujte, poddávejte se) jim. Protože oni bdí nad vašimi dušemi a budou z toho vydávat počet. Aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť by vám to nebylo k prospěchu."

Jk 5,14  říká: "Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá lékaře! Ne! V Bibli stojí: Zavolej starší sboru!" Tento verš předpokládá, že máte své starší, které můžete zavolat.

Poddejte se kázni. Je mnoho forem disciplíny a kázně. Kázeň v rodině, v církvi, ve škole či práci. Každá kázeň v našem životě je dobrá, poddejme se jí.

1S 15,23: "Neboť vzpoura je takový hřích jako čarodějnictví..."

Jestliže má kdokoliv vzpurný postoj, vystavuje se zlé duchovní síle manipulace a čarování. Mnoho mladých lidí se v pubertě stává rebely. Bouří se proti rodičům, vládě, církvi atd. A proto se mnoho z nich dostane do okovů okultismu. Protože vzpoura je na úrovni čarování. Pýcha, neposlušnost, nezávislost, arrogance a vzdor je forma spolupráce s dáblem a nechává to naše srdce prázdné otevřené pro útoky zla.

7.  Učiň Ježíše středem svého života

Žd 12:1-2  Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, ²  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.

Jakmile vyženeme démony, soustřeďme myšlení a slova na Ježíše. Nezaměřujte se na ďábla. Nejlepší způsob, jak zacházet s démony, je nevšímat si jich. Budeme-li vyvyšovat Ježíše, potáhne všechny k sobě.

Chození s Pánem je každodenní rozhodnutí. Každý den zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat vedení Božího Ducha v nás. Toto chození v Pánu a s Pánem, poznávání jeho myšlení a jeho plánů pro náš život, je jediný způsob jak zůstávat ve svobodě od svodu hříchu. Zůstat svobodný od špatných věcí předpokládá, že nebudeme prázdní, ale plni Božího Ducha, který nás povede k Božím skutkům. Změříme-li se pouze na to, abychom se zbavili démonů, je to pouze část Božího plánu pro náš život. Bůh nás nechce pouze zbavit špatných pocitů a zkušeností, ale chce nám dát dobré pocity a dobrý život. Proto bychom se po vysvobození neměli soustředit na starý život a na démony ale na to nové od Boha: na prožívání Boží lásky, na Boží slovo, modlitby, společenství, evangelizaci a Boží ovoce, dary a skutky v nás i kolem nás.

Spočítej si náklady

Náklady, které musíš spočítat, když chceš být Ježíšovým následovníkem, jsou založeny hlavně na vytrvalosti (L 14:28-30). Pokud chceš skutečně dojít k cíli, pak musíš vytrvat.

Křesťan by po obrácení měl položit základ učení (Žd 6:1-3), průběžně měnit myšlení (Ř 12:1-2). Chodit ve světle a průběžně měnit své chování a povahu (1J 1:7). Naučit se poznat a zahnat démony a udržet si svobodu od jejich vlivu (Lk 10:19). Vynaložit veškerou snahu na zabudování Božích vlastností do našeho charakteru a ovoce Ducha (2Pt 1:3-8).

==========================================================

V sobotu 17.8. 2013 kázal pastor Rudolf Ferenc. Vybízel nás ke svatému životu.

Bůh chce abychom byli s ním v nebi. Nechce nám tady na zemi vytvořit náš soukromý ráj, ale chce abychom přebývali v Jeho přítomnosti.
V Genesis 4 kapitole je popis příčiny proč náboženství okrádá o skutečný vztah s Bohem. Když Kail zabil Abela mohl nad hříchem vládnout, místo toho hřích ovládl jeho a stal se vrahem.
Jer 3:17 Lidský synu, ustanovil jsem tě strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu. ¹⁸ Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky. ¹⁹ Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši. ²⁰ A když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti, provede špatnost a položím před něho pohoršení, on zemře, protože jsi ho nevaroval. Zemře ve svém hříchu a nebude připomínána jeho spravedlnost, kterou vykonal, a jeho krev vyhledám z tvé ruky. ²¹ Ale pokud ty bys toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on by nehřešil, určitě zůstane naživu, neboť se nechal varovat a ty jsi vysvobodil svou duši.
Nebuďme lhostejní k hříchu druhých, ale pomoze jim se od hříchu obrátit k Bohu.

==========================================================

V pátek 9. 8. 2013 kázal pastor Oskar Najt o modlitbě v jazycích.

Bylo to pro mne jedno z nejpodstatnějších a nejvýznamnějších Božích povzbuzení v poslední době. Bůh už to pro nás nemohl udělat snadnější. Pokud nevíme jak a za co se modlit, tak stačí, když se vydáme Duchu svatému a On se modlí skrze nás nadpřirozeným způsobem za naše budování ale i za naplnění Boží svaté vůle. Duchovní oblast v Koreji je tak promodlená a rozbombardovaná tím, jak se křesťané modlí, že se tam lidé snadno obracejí ke Kristu. Není to moc, se modlit hodinu denně v jazycích. Kolik času se denně díváme na televizi a neříkáme, že je to moc. Protože modlitba v jazycích, které dává Duch svatý, není závislá na našem porozumění či naší mysli, můžeme se modlit neustále v každé situaci celý den. Modlitba v jazycích je neúčinnější Boží zbraň kterou nám dal a její dosah nemá žádná omezení. Má největší kalibr a největší kadenci ze všech zbraní co existují. Dosáhne na jakékoliv místo na zemi i v nebi. Bůh chce, aby se modlil v jazycích každý věřící v každé době.
1K 14,5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali.
1K 14,39 A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
Ř 8:26-28 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté. Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.

==========================================================

V sobotu 3. 8. 2013 kázal pastor Oskar Najt o modlitbě (Mt 6:5-15).

Mt 6:8 Proč máme Boha prosit, když dopředu ví, co potřebujeme? Jsou dva hlavní důvody.
A) Abychom s Bohem komunikovali jako dítě s rodičem a budovali s Ním vztah.
Abychom projevili svobodnou vůli v tom, co chceme ať se děje v našich životech a tím se naplňuje spravedlnost Božího slova a Božího práva.
Bůh je Otcem všech lidí. Ale záměrně se v této době na zemi omezil a jedná jedině skrze modlitby věřících. Prosme a žádejme o spasení lidí, jinak se to nebude dít. Autorita nad zemí byla dána lidem. Proto se lidé musí modlit, aby se naplnila Boží vůle na zemi. Jaká hodnota člověku zbyde, pokud skočí v pekle a ohnivém jezeře? Bez toho, aby člověk přijal Ježíše jako záchranu, nemá nic smysl. Evangelium se káže, ale v omezené míře. Modleme se, aby se míra Boží moci zvýšila. Bůh je všemohoucí, ale omezil se svým slovem, aby neporušil právo, na naše prosby a modlitby. Bůh nám říká, co máme dělat, aby se otevřely dveře probuzení. Modlitbou uvolňujeme Boží moc na zemi. Poslušností a modlitbou připravujeme cestu našemu Pánu, který pak jedná s lidmi. Aby byla ďáblova opozice prolomena, musí být uvolněna modlitbou Boží moc. My čekáme na probuzení a Bůh čeká na naše modlitby a naši víru, aby probuzení mohlo přijít na zemi. Hoříme touhou, aby se děla Boží vůle a otevřely se vrata probuzení? Pokud někdo z obránců otevře vrata města nepříteli, tak je vítězství útočníků bez boje téměř hotovo. Ďábel drží v zajetí nevěry lidi, ale my můžeme otevřít na zemi brány pro Boží vojsko. Aby vešel Ježíš a osvobodil lidi ze zajetí. Boží vojsko nemůže vejít násilím. Bůh potřebuje nás jako spojence na zemi, kteří mu dají právo vstoupit a pomoct lidem. Boží dům má být nazýván domem modlitby, to znamená, že modlitba by měla být nejdůležitější, a mělo by se jí v církvi věnovat nejvíce času.
Modlitební řetěz Moravských bratří trval nepřetržitě 100 let. Bůh je naplnil ohněm probuzení a nesli evangelium do celého světa. Ježíš nám dal příklad modlitby – ne jako básničku k opakování – Bůh není automat. S Bohem se ani nedá obchodovat. Volejme k němu a žádejme jej jako děti o všechny naše starost a potřeby a také o to, aby přišlo Jeho království a děla se na zemi Jeho vůle.

==========================================================

V sobotu 20. 7. 2013 kázal Pavel Rončka o tom, Co je to pravda?

Je potřeba porozumět slovům, která jsou opakem pravdy, jako chyba, klam, lež.

Nikdo z nás nechce být oklamaný, žít život založený na lži. Protože konec takového života by bylo rozčarování a zklamání. Kvůli sobě samým tedy musíme být schopni odpovědět na tuto otázku: „Co“ je pravda.“ Pravda zahrnuje celou lidskou existenci. Na tuto otázku se ptalo mnoho lidí v různých situacích a asi si jí ve svém životě položil každý člověk.

My se podíváme na jednu s nejpodstatnějších okamžiků v lidské historii. Ježíš byl zajat a vyslýchán Pilátem kvůli toho, že se ustanovil za krále židů. Ve své odpovědi se Ježíš soustředí na otázku pravdy.

Jan 18:33-38

Vědci se snaží dokazovat, zda nějaká teorie či tvrzení je pravda. A po určitou dobu se může zdát, že jejich důkaz je pravda. Ale lidé mají fantazii a cokoliv si dokáží představit, se může stát jejich teorií. A někdy se teorie stane obecně přijímanou pravdou, aniž by důkazy byly dostatečné. Například teorie evoluce je dnes ve školách vyučována jako pravda, i když pro ni dodnes neexistuje žádný potvrzený důkaz a stále je nazývána jen teorií. Ani filosofové, ani vědci nedokázali na tuto otázku podat uspokojivou odpověď.

Ježíš se držel pravdy.

J 18:37-38 ³⁷ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ ³⁸ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“

Kvůli pravdě se Ježíš narodil, aby vydal svědectví pravdě. A to dává té pravdě úžasnou důležitost. A pak říká, že když uslyšíš pravdu, tak to v nás vyvolá něco, co ukáže, v jakém postoji k pravdě jsme. „Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“. Svět je ohledně pravdy ve zmatku. Každý člověk potřebuje uprostřed všeho zmatku něco, co bych mohl uchopit a říct: „Toto je pravda“. Ježíš ukázal, že je královské stát za pravdou bez kompromisů.

Ježíš se narodil jako král, aby byl svědkem pravdy. Je královské být svědkem pravdy. Je zbabělé dělat kompromisy nebo se bát odevzdat pravdě. Ježíš věděl, že ho ta odpověď bude stát život. Ale nezaváhal a neustoupil před tímto tlakem. Je královské stát za pravdou a zbabělé dělat kompromisy v otázce pravdy.

V tom okamžiku když se Pilát: „Co je pravda?“ ta pravda stála přímo před ním v osobě Ježíše Krista. Pilát se asi poprvé v životě setkal s Ježíšem. Ale Pilát se neptal : „Co je pravda?“ protože by chtěl znát pravdu, ale spíše Ježíši položil jakoby řečnickou otázku „Nikdo nemůže tvrdit ani říkat pravdu“. Chtěl se vyhnout té nepříjemné skutečnosti, že to co říká Ježíš, může být pravda.

Mt 27:24

Umytí rukou nezbavilo Piláta zodpovědnosti za vraždu Božího syna. Stejně tak ani nás neospravedlní tento postoj, když stojíme mimo s tím, že nás se pravda netýká. Jsem mimo, myju si ruce, mě se to netýká, nepřijímám zodpovědnost. Ta jeho otázka vlastně byl způsob jak se vyhnout odpovědi.

Přestože to Pilát nevěděl Ježíš jeho otázku odpověděl o něco dřív, když mluvil se svými učedníky

Jan 14:2-6 ⁶Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Ježíš o sobě prohlásil tři věci: cesta, pravda i život. Představil se jako úplná konečná odpověď. Chceš vědět kam máš jít? Já jsem ta cesta. Chceš vědět, čemu máš věřit? Já jsem ta pravda. Chceš vědět jak máš žít? Já jsem ten život. Já jsem odpovědí na tyto otázky. Zvláštní na tomto Ježíšově výroku je to, že se netýká nějakého souboru příkazů, zákazů nebo fakt. On řekl: JÁ JSEM ta PRAVDA. Je pro nás životně důležité pochopit, že Boží odpověď na otázku co je pravda, je osoba, nejen tvrzení. Cokoliv menšího nemůže obsáhnout úplnost pravdy a nemůže uspokojit lidskou touhu.

Jako středoškolák jsem se s kamarády díval na noční oblohu a přemýšlel nad vesmírem. Děsila mě jeho nekonečnost a vědomí, že nedokážu pochopit, že nemá konec. Nedokázal jsem odpovědět na to, proč jsem na tomto světě, na této zemi. Proč žiju a proč svět existuje. Jaký je smysl mého života. O několik let později jsem poznal pravdu v osobě Ježíše a to mi přineslo úžasně uspokojivou odpověď na všechny ty předchozí otázky a dokonce všechny otázky, jaké jsem si dokázal položit.

Osobnost je tím největším tajemstvím vesmíru. Každá odpověď na otázku pravdy, která vynechává osobnost, je neúplnou odpovědí. Ježíš je však úplnou odpovědí. Říká: „Já Jsem Pravda.“ Pravda se nedá brát po kouscích, ale v plnosti.

S tím je spojený další důležitý fakt. Pravdě lze porozumět jedině vírou. Nelze jí najít ani pochopit pouze rozumem.

Žd 11:1  – víra je jediný způsob jak se můžeme spojit s pravdou neviditelného světa. Nepomohu nám v tom naše smysly ani rozum. Musíme mít jiný prostředek mimo naši duši – což Bible nazývá vírou.

Žd 11:3  Víra není nelogická nebo nepochopitelná. Naopak, víra vede k porozumění, ale není to naopak. Když věříme, pak rozumíme. Pravda o Ježíši je logická a rozumná, ale rozum nám to neodhalí ani nepotvrdí. Vírou to uchopíme a pak rozum nám to potvrdí. Musí nastat chvíle odevzdání a vykročení ze známého světa smyslů do neznámého světa Božího království a učiníme závazek víry. Že přijmeme Ježíše jako pravdu osobně pro sebe.

Jan 10:35

Pro Ježíše je Slovo Boží totožné s Písmem. Písmo musí platit. Boží slovo je Písmo a to musí platit. Je absolutně autoritativní. Ježíš a Písmo jsou vždy v dokonalé harmonii.

Všimněte si nyní Ježíšových slov u J 10,35. Nejenže zde dává svou osobní pečeť a souhlas hlavním titulům Bible - "Slovo Boží" a "Písmo", ale také zcela jasně dává svou pečeť a souhlas naprosté autoritě Bible, když říká: "... a nemůže zrušeno býti písmo." Toto krátké rčení "nemůže zrušeno býti" v sobě zahrnuje všechna prohlášení o nejvyšší a božské autoritě, která kdy byla o Bibli učiněna. Celé svazky by mohli být napsány pro obhajobu Bible , nebo proti Bibli, ale v poslední instanci řekl Ježíš vše co bylo třeba, ve čtyřech krátkých slovech: "Nemůže zrušeno býti písmo".

Jan 1:1-3 ¹ Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. ²To bylo na počátku u Boha. ³Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je.

Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.

Ježíš je Slovo plné pravdy.

Zj 19:11-13

2Tm 3,16  apoštolů Pavel říká: "Všeliké písmo od Boha jest vdechnuté a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti." Slovo "vdechnuté" je v přímém spojení se slovem "Duch". Byla to tedy činnost Božího Ducha - Ducha svatého, která byla tím neviditelným, ale neomylným vlivem, který ovládal a řídil pisatele různých částí Bible.

Snad ještě jasněji to říká apoštol Petr v 2Pt 1,20-21.

Nejprve ve verši 20 říká: "Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském."Neboť jak jsme si již vysvětlili, žádné poselství, nebo zjevení Bible nemá svůj původ v člověku, ale v Bohu.

Potom ve verši 21. Petr pokračuje a vysvětluje jak to bylo. "Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé." Řecké slovo, které je zde přeloženo "puzeni", znamená doslova "unášeni", nebo bychom také mohli říci "vedeni po své dráze". Tedy tak, jak dnes lidé řídí v prostoru dráhu svých družic součinností rádia a elektroniky, tak Bůh řídil lidi, kteří psali Bibli, součinností Ducha svatého a duchovních a duševních schopností lidí. V konfrontaci s možnostmi současné vědy by odmítání této možnosti u Boha bylo výrazem čiré zaujatosti.

Ve Starém zákoně je nám tatáž pravda božské inspirace představena jiným obrazem, přejatým z mnohé starší historie než je vypouštění družic do prostoru. V Ž 12,7 nám žalmista David říká: "Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. "obraz je vzat z procesu čištění stříbra v hliněné peci. (Takové pece užívají Arabové k různým účelům dodnes). Tento obraz představuje proces psaní bible takto: Hliněná představuje lidský prvek. Stříbro představuje lidské poselství, které má být doručeno skrze člověka. Oheň, který zaručuje naprostou čistotu stříbra tj. naprostou přesnost poselství, představuje Ducha svatého. Číslovka sedmkrát ukazuje tak jako v mnoha oddílech Bible - absolutní dokonalost díla Ducha svatého. Tento obraz nás tedy ujišťuje, že úplná přesnost Božského poselství v Písmu je zajištěna dokonalou činností Ducha svatého, přemáhajícího všechnu křehkost lidské hlíny a odstraňujícího každou strusku lidských chyb z bezvadného stříbra Božího poselství člověku.

Posvěcení: Slovo tvé pravda jest. – Boží slovo posvěcuje.

Jan 8:32  Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. – Boží slovo dává vysvobození od hříchu a ďábla.

Mt 4,1-10  čteme, že Ježíš odpověděl na každé satanovo Pokušení přímou citací ze starozákonního Písma. Třikrát uvádí svou odpověď rčením "psáno jest" a pokaždé přímo cituje z páté knihy Mojžíšovy - Deuteronomia. Je pozoruhodné, že nejenom Kristus, ale také satan uznávají absolutní autoritu této knihy.

V průběhu celého svého pozemského vyučování důsledně zachovával tentýž postoj k starozákonním písmům. Např. u Mt 19,3-9 čteme, že když přišli farizeové s otázkou o manželství a rozvodu, Kristus jim odpověděl odkazem na popis stvoření v prvních kapitolách Genesis. Svoji odpověď zahajuje otázkou: "Což jste nečetli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?" Ještě jednou si všimněte, že ve slovech "s počátku" je přímý odkaz ke knize Genesis.

Kristus nejen, že přijal naprostou přesnost starozákonních písem v celém svém učení, ale také uznával jejich absolutní autoritu a vládu nad celým během vlastního pozemského života. Od jeho zrození do smrti a vzkříšení bylo vše řízeno nejvyšší zásadou vyjádřenou slovy "aby se naplnilo". To, co se pokaždé mělo naplnit, bylo některé důležité místo Starého zákona.
Petr ve 2Pt 3,1-2 píše: "Nejmilejší, již toto druhý list vám píši... abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků a na přikázání vydaná od nás apoštolů Pána a Spasitele." Zde Petr klade písma starozákonních proroků a psaná přikázání Kristových apoštolů vedle sebe, jako by měla zcela stejnou autoritu. Dále ve verších 15 s 16 téže kapitoly apoštol Petr uznává božskou autoritu epištol Pavlových, protože říká: "A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakž i milý bratr náš Pavel, podle sobě dané moudrosti psal vám, jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných písem, ke svému vlastnímu zatracení."Tato slova ukazují, že ještě za života Pavlova uznávali ostatní apoštolé, že Pavlovi epištoly mají plnou autoritu písem. Při tom Pavel sám neznal Ježíše v jeho pozemské službě. Přesnost a autorita Pavlova učení tedy závisela výhradně na nadpřirozené inspiraci a zjevení Ducha svatého.

Ef 4:17 ¹⁷ Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili tak, jako žijí pohané, v marnosti své mysli. ¹⁸ Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. ¹⁹ Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. ²⁰ Vy však jste se o Kristu takto neučili, ²¹ pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši, ²² že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, ²³ obnovovat se duchem své mysli ²⁴ a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Ďábel je lhář a žalobce. Duch Boží je pravda a obhájce.

Jakákoliv historická událost se dá podávat z více pohledů. Pravda z pohledu napadeného je jiná než tak z hlediska útočníka a jiná než z hlediska pozorovatele. Popis situace a hodnocení z hlediska toho kdo prohrál válku je jiná, než z hlediska vítěze. Říká se, že historii píší vítězové. Ani jeden popis však nemusí odhalovat skutečnou pravdu. To, jakou pravdu zastáváme, záleží tedy na tom, na čí stranu se kloníme. Existuje mnoho historických, vědeckých, filosofických i náboženských pohledů na svět, historii a budoucnost. Křesťan se seznámí s pravdou jako Osobou.
Ježíš o sobě řekl, že je cesta, pravda i život. On je Božím slovem, pravdou o Bohu, ďáblu, zemi o věčnosti, o minulosti a budoucnosti lidstva. Je to pravdou ale representuje i osobu Boha. Fakta z pohledu Božího, postoj Boží a budoucnost Boží. Soustředí se v něm ale i veškerá Boží láska k lidem a Boží velká naděje a víra v lidi. Je pravdou, ke které se může přiklonit každý z nás. Pokud nevěříme něčímu tvrzení o sporu s druhým člověkem, tak se nemůže urazit a myslet si, že jej považujeme za lháře, jelikož nejprve musíme vyslechnout druhou stranu, abychom spor viděli objektivně. Pokud ale nevěříme Bohu, činíme z něj lháře, jelikož Bůh je dokonalá pravda, láska, spravedlnost a dobro. Snaha o to, vyslechnout druhou stranu – ďábla – a snaha rozsoudit kdo má pravdu, stála člověka svobodu. Ďábel totiž zpochybňuje Boží dobrotu a snaží se člověka přimět, aby nevěřil v Boží motivy ohledně plánů s člověkem. Snaží se míchat pravdu se lží. On je otec lži. Člověk bez Boha a jeho slova ani není schopen poznat co je skutečná pravda.
1J 5:5 Kdo je ten, který přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? ⁶To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, který to dosvědčuje, neboť Duch je pravda. ⁷Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi -- Otec, Slovo a Duch Svatý -- a ti tři jsou jedno. ⁸A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi -- Duch, voda a krev --, a ti tři jsou zajedno. ⁹Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Toto je Boží svědectví, protože on sám vydal svědectví o svém Synu. ¹⁰Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. ¹¹A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. ¹²Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. ¹³Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. ¹⁴A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. ¹⁵A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali.

==========================================================

V neděli 22. 6. 2013 kázal Mirek Rossmanit o tom, že Boží radost je naší silou.

Když v náš svítí Boží radost, jsme jako žárovka, která osvěcuje temnotu v lidských srdcích.
Ef 2:1-3 - bez Krista jsme byli jako loutky, které ďábel manipuluje do hříchu. Duch svatý jemně klepe. Buďme pod mocí Ducha. To nás přenáší z nemoci do zdraví, z chudoby do bohatství, ze slabosti do moci.
Ef 2:4-10 Ďábel krade, ničí a zabíjí. Ježíš dává života hojnost. Když milujeme Krista, mám touhu být s ním a v jeho slovu. Mějme zájem o lidi, oni čekají, až jim řekneme evangelium. S Kristem je život dobrodružný. Vidíme, jak jsou lidé spaseni. Mirkova manželka Simona oslovila v Tesco slečnu: "Bůh vás miluje a chce vám dát jistotu věčného života". Ta s radostí odpověděla: "Opravdu. Na to jsem celý život čekala!"
Gal 2:20 Nežiju již pro své potřeby, ale pro Krista - pak mám radost. Ale život pro sobecké potřeby přináší smutek. Ježíš se vzdal všeho pro mě. I já se vzdám všeho pro něj, abych poznal tajemství Božího království.
Jan 13:13-16 Ježíš učedníkům umyl nohy - kdo lidi vede, slouží jim.
Mojžíš potřeboval Arona, aby za něj mluvil. My máme Ducha svatého. Duch svatý nám dává věčný olej, který nepřestává téct.

==========================================================

V neděli 16. 6. 2013 kázal pastor Pavel Tóth o proměně naší mysli.

Je to živé Boží slovo které mění naše myšlení z tělesného na duchovní. Když se denně necháme zavlažit živým Božím slovem bude náš život jako rozkvetlá zahrada. Budeme shchopni přijímat Boží zjevení a vedení.

==========================================================

26. 5. 2013 kázal ve sboru v Hranicích Dustin Jones. Prosté poselství že v Synu nám Bůh daroval vše.

Dokreslil to příběhem, který je jako 3-minutový příběh zfilmován. Krásné a krátké podobenství o tom, že Bůh nám skrze svého Syna daroval vše:
https://www.tv7.cz/?vid=489

Po smrti bohatého sběratele vzácných obrazů se konala dražba a první se měl prodat amatérský portrét majitelova mrtvého syna. Nikdo z kupců jej však nechtěl. Chtěli koupit jen vzácné a slavné obrazy. Zahradník nabídnul 10 dolarů, protože více neměl. Pak byla aukce ukončena a všechny obrazy připadly zahradníkovi, protože v poslední vůle majitele stálo, kdo získá obraz syna, získá všechny obrazy a celý majetek. Ve svém Synu nám Bůh daroval celé své Bohatství, slávu a moc.

Ř 8:32 "On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?"
Jedna sestra vydávala svědectví, jak byla před lety po modlitbě uzdravena ze schizofrenie a již pět let nemusí brát léky.

==========================================================

Ospoledne 26. 5. 2013 kázal ve sboru v Havířově Chrise Gregory - Našě identitu v Kristu.

Svým majestátním hlasem nám zazpíval dvě nádherné gospelové písně o tom, že Ježíš zemřel na křiží za každého z nás. Pak nám ukazoval naši identitu v Kristu. Použil na to příklad ukradených dokladů, kdy se někdo vydává za jinou osobu. O když má cizí doklad, přesto není tou osobou za kterou se vydává. Povzbuzoval nás, abychom měli jen jednu identitu - abychom se ztotožnili s Kristem, aby Bůh mohl vidět Kristův obraz v nás. Křesťané se někdy snaží přizpůsobit nebo ztotožnit s církví ale i se světem. Ztotožněme se pouze s Kristem, aby když nás lidé vidí, aby v nás viděli Krista.

==========================================================

11. 5. 2013 jsme byli ve shromáždění opět naplněni radostí a Duchem svatým. Lidé běhali nadšením kolem sálu. Rosťa Šarišský vydával svědectví z Brna, kde dojíždí sloužit na shromáždění. Obracejí se noví lidé a jsou vysvobozování a uzdravování Boží mocí.

Pastor Oskar Najt mluvil prakticky o víře a o tom, co někdy brání křesťanům přijímat Boží zaslíbení a požehnání.

Jsou to myšlenky strachu a nevěry, které naši mysl blokují a snaží se nás okrást o víru tomu, co slíbil Bůh. Je to boj informací, které se střetávají v naší mysli. Potřebuji svou mysl sytit tím, co říká Bůh do mého života a nenechat ďábla aby ohnivými šípy pochybností či nevěry zapálil v mé mysli pochybnosti či nevíru. Tím by mě ďábel okradl o Boží požehnání.

==========================================================

19. 4. 2013 kázal pastor Oskar Najt velmi prakticky o tom, jak působí pochybnosti a jak víra.

Shromáždění bylo opět plné Boží přítomnosti, při chvalách jsme se radovali jako děti, zpívali jsme Pánu z celého srdce a Duch svatý nás naplňoval.

Pokud pochybujeme, tak můžeme mít jistotu, že nic od Boha nedostaneme:

Jk 1:6-7

A naopak všechno je možné tomu, kdo věří. Mk 9:23

Před námi se otevírá život neomezených možností Boží moci. Když se modlíme, tak se modleme s vírou, že jsem přijali to, za co se modlíme. Když se modlíme bez víry tak nás to sráží, když se modlíme s vírou, pak vidíme Boží odpověď.

Jk 5,15-16

 Můžeme vědět a mít jistotu, že nás Bůh vyslyší a odpoví nám. Když víme, co nám Bůh zaslíbil a držíme se toho vírou, pak máme pokoj a jistotu v srdci, že Bůh své slovo dodrží

Ř 4:21

==========================================================

V sobotu 13. 4. 2013 sloužil ve sboru slovem pastor Pavel Toth. Jsme Božím vlastnictvím, na které ďábel nemá právo sahat.

Jsme zapečetěni Duchem svatým a jakoby na nás byla cedulka "Zastaveno pro Boží království". Pak ještě myšlenka o klíčích do Božího království. Ne každý, kdo oslovuje Boha "Pane", vedje do Božího království, ale kdo činí Jeho vůli. To znamená, že ten klíč, který každému člověku otevře cestu do Božího království, je naplňování Boží vůle v jeho životě. Bůh nám dal zdarma volný vstup do věčného života, pouze vírou bez skutků. Ta víra nás zapečetí pro Boha a dává nám chtění i konání Boží vůle v našem životě.

==========================================================

5. 4. 2013 sestra Helena Najtová nás pozvbudila slovem o tom, že jsme v Kristu nové stvoření.

nás povzbudily slovem ve sboru dvě sesty. Sestra Žaneta přijala v modlitbách od Pána, že máme střežit své srdce před pýchou, máme chodit v pokoře, aby byl Pán ve mně a já v něm.

Př 3:3-8 Milosrdenství a věrnost ať tě neopouštějí! Přivaž si je ke svému krku, napiš je na tabulku svého srdce! ⁴ Tak nalezneš milost a oblibu v očích Božích i lidských. ⁵ Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. ⁶ Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky. ⁷ Nebuď moudrý ve svých očích, boj se Hospodina a odvrať se od zlého. ⁸ To bude uzdravením pro tvé tělo a občerstvením pro tvé kosti.
Př 4:20-27 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem. ²¹ Ať nesejdou z tvých očí, střež je v hloubi svého srdce. ²² Neboť jsou životem pro ty, kdo je nalézají, uzdravením pro celé jejich tělo. ²³ Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. ²⁵ Ať tvé oči hledí vpřed a tvá víčka míří přímo. ²⁶ Srovnej stezku pro svůj krok, všechny tvé cesty ať jsou připravené. ²⁷ Neuchyl se vpravo, vlevo, odvrať nohu od zlého!

Nejsme jako opravené auto. Ani my ani Bůh nedokáže opravit staré stvoření. Staré stvoření je jako auto do šrotu. A Bůh nám dal nové auto jako nové stvoření
Kol 1:27 Kristus ve mně dokáže žít pro Boží slávu.
Ef 2:8-10 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; ⁹ není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. ¹⁰ Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
Spoléhejme na Boží milost, žijme z Boží milosti a přejme si Boží milost i pro všechny kolem sebe tím, že jim odpouštíme a nepřejeme si pro ně spravedlivý Boží soud.

==================================================

V neděli 23. 3. 2013 kázal Pavel Rončka v Karviné na téma: Jak udržet hořící oheň Ducha a vroucí lásku?

Oheň potřebuje palivo a dostatek vzduchu, pak hoří a hřeje. Bez paliva uhasne, bez vzduchu je vlažný nebo silně kouří (což znečišťuje kamna dehtem a smrdí).

Př 26:20  Kde není dostatek dřeva, oheň uhasne, kde není pomlouvač, utichne svár.

Co chybělo 5-ti hloupým pannám čekajícím na ženicha – olej - neboli palivo

Zj 3:16 Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst. – Vlažnost nikoho nezahřeje.

Ž 18:29 Ty, Hospodine, udržuješ oheň v mé lampě. Můj Bůh prozařuje mou temnotu

1Tes 5:19-22 Plamen Ducha nezhášejte, ²⁰  prorockými dary nepohrdejte. ²¹  Všecko zkoumejte, dobrého se držte; ²²  zlého se chraňte v každé podobě.

Nezarmucujte Ducha

Ef 4:30-33  A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. ³¹  Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; ³²  buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

3Moj (Lev) 6:5-6  Ať na oltáři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne! Na něm kněz každé ráno zapálí dříví, na něm narovná zápalnou oběť a na něm nechá dýmat tuk pokojných obětí. ⁶  Ať na oltáři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne!"

2x je tam zdůrazněno – „Oheň na oltáři bude stále udržován, nesmí vyhasnout.“

Sk 2:3-4 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. ⁴Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Mt 3:11  Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni.

Jk 4:5  Či myslíte, že nadarmo je psáno: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´?

Dt 4:23-24 Mějte se na pozoru, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a neudělali si tesanou modlu jakékoliv podoby, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. ²⁴Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň, žárlivý Bůh. Žd 12:29 Neboť náš Bůh je oheň stravující.

Mal 3:2-3 Kdo vydrží den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť on je jako zlatníkův oheň a pradlákův louh. ³Posadí se jako zlatník a čistič stříbra, pročistí syny Léviho, přečistí je jako zlato a stříbro a budou Hospodinu přinášet spravedlivé přídavné oběti

Co podpoří Boží oheň v nás a co způsobí, že Boží oheň sestoupí i na lidi kolem nás?

Hlad je touha po Bohu a jeho projevech

Kornélius hladověl po Bohu. Nebyl znovuzrozený, ale často v modlitbách hledal všemohoucího Boha

Sk 10:1-2 jeho hladu byla tak velký, že Petr, který přišel sloužit jemu a jeho rodině, ani nedokončil kázání a Ducha svatý padl na všechny v domě (Sk 10:44). Byli ve stejném okamžiku znovuzrozeni i pokřtěni Duchem Svatým. Duchovní hlad podporuje Boží oheň. Elizeus měl dlouho hlad a touhu po pomazání Eliáše. Vytrvale ho sledoval až k řece Jordánu (2Kr 2:1-6). Eliáš se Elizea snažil odradit, ale on byl vytrvalý. Viděl moc a pomazání Eliáše, a byl po tom tak hladový, dvojitou porci. A jeho duchovní touha byla naplněna.

Plná Boží vůle pro každého křesťana je, abykaždý služebník byl vyvážený v lásce Boží i darech Ducha

1Kor 14:1 Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních darech i projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. Protože Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu.

1Kor 12:7 Každý křesťan má právo toužit a usilovat o dary a nadpřirozené projevy Ducha ve službě Pánu - ať je to služba budování církve nebo služba kázání evangelia těm, kdo zatím nevěří.

Věřím, že nás Boží přítomnost a sláva bude neustále provázet, pokud zůstaneme hladoví a žízniví po Pánu. Toužím po tom, aby stále více lidí poznávalo Boží lásku a měli jistotu spasení a věčného života.

Prosba je projevem hladu a touhy po Bohu

Mojžíš poznal Boží přítomnost a prosil Boha, aby mu ukázal svou slávu (Ex 33:18). Cítil touhu vidět Boha ve vší Jeho slávě. Bůh mu ukázal záda své slávy. Bůh je se nebude vtírat do našich životů bez pozvání. Elizeus měl více pomazání, protože o to prosil (2Kr 2:9). Bůh Otec dá Ducha těm, kteří Ho prosí (Luk 11:13). Jeruzalémská církev: prosila během svého pronásledování o více smělosti, a Bůh na ně vylil větší míru pomazání (Sk 4:29-31). Bůh nás: povzbuzuje, abychom prosili (Jk 4:2; J 16:23-24).

Modlitba

Církev se společně modlila a Bůh na ně vylil mocné pomazání. Dům, kde se shromáždili, se otřásal (Sk 4:31). Modlitba způsobila větší projev Boží moci. Když komukoliv sloužíme, zajistěme si modlitebníky, kteří by s námi pracovali na modlitbách. Jedním z takových dělníků byl Epafras (Kol 4:12). Na skupince sestra Zdena vyučovala, jak vidí svého manžela a jak se za něj modlí. V Bibli našla mnohá místa, která vztáhla jako vyznání a modlitbu za svého manžela. Je pro mě povzbudivé sledovat, jak její manžel Ondřej dlouhodobě takovými přímluvami a vyznáním proměňován ve věrného Božího služebníka. Taky mě to inspiruje vyznávat nad sebou i druhými lidmi Boží slovo, které se nevrátí s prázdnou, ale vykoná skrze moc Ducha svatého to, proč nám bylo dáno.

Satan se snaží zastavit zprávu o Kristu, o Boží amnestii všem lidem a nabídce jistoty věčného života, ale my máme právo se modlit spolu s apoštoly za odvahu, oheň Ducha a Boží zázraky:

Sk 4:29-31  Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; ³⁰ a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." Kéž bychom i my všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

Láska, jednota

 Hlavní klíč trvalého vylévání ohně Ducha Svatého byla láska a jednota členů církve. Jednomyslnost je stále zmiňována (Sk 1:14;2:1, 46; 4:24; 5:12). Církev dosáhla takové jednoty v lásce, že byli "jedno srdce a jedna duše". Pomazání proudící skrze apoštoly vyrostlo k větším projevům (Sk 4:33; 5:12). Kde je roztržka a rozdělení nebo skrytá nejednota v církvi má to vliv na evangelizaci a uhašuje to Ducha.

Pokora, poddanost

Zapálený křesťan má srdce na dlani. Považuje druhé za důstojnější než sebe. Nechá se napomenou, není fanatický. Je poddán Bohu, ale je poddán i lidem podle slova. Poddávejte se těm, kdo vás vedou

Žd 13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a buďte poddajní; bdí totiž nad vašimi životy jako ti, kdo budou muset složit účty. Ať to mohou dělat s radostí, a ne s naříkáním - to by vám přece nebylo prospěšné.

Ef 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým - Poddávejme se jeden druhému

Pomazání je úměrné Boží milosti. Pomazání je Bohem udělená milost ke službě. Pavel nazývá apoštolskou službu, nazývá ji Boží milostí (Gal 2:8-9). Stal se Božím služebníkem darem milosti, který mu Bůh udělil (Ef 3:7). Pomazání a moc je způsobená Boží milostí (Sk 4:33). Způsob, jak přijmout více milosti, je skrze poznání Boha a skrze pokoru (2Pt 1:2; 1Pt 5:5).

Chceme-li přijmout milost, Bůh nás vyzývá k pokoře. Pouze pokornému dává Bůh milost (1. Pt 5:5). Duchovní povýšeni přichází od Boha pouze skrze naši pokoru (1Pt 5:6). Bez pokory neexistuje žádný vzrůst pomazání. Kdo ztratil ducha pokory, začal stagnovat.

 Bůh se ptá: "Kde je ten dům, který mi postavíte? A kde je místo mého odpočinutí?" U člověka, který má pokorného ducha! (Iz 66:1-2).

Víra slovu

Lidi na Ježíše čekali. Když Ho poznali, utíkali, aby k Němu přinesli nemocné. Žena s krvotokem o Něm slyšela a uvěřila. Dotknu se Jeho obleku, budu uzdravena a tak přijala uzdravující pomazání (Mk 5:28-29). Ježíš cítil, jak z Něho proudí pomazání pouze ve chvíli, kdy se ho tato žena dotkla. Když ap. Pavel přišel do Lystry, chromý muž naslouchal jeho učení (Sk 14:8, 9). Během kázání vyrostla jeho víra (víra přichází ze slyšení a slyšení skrze Slovo Boží - Řím 10:17) a tehdy byl tento chromý muž okamžitě uzdraven (Sk 14:9-10).

Jr 23:29 Cožpak není mé slovo jako oheň, je Hospodinův výrok, a jako kladivo, které tříští skálu?

Uctívání

Uctíváním se dostáváme do Boží svatyně. Uctívání způsobilo projev Boží slávy v chrámě (2Par 5:13). Chvála rozněcuje působení darů a služeb. Elizeus požádal, aby mu přivedli hudebníka proto, že chtěl uctívat Boha a soustředit se na Něj. Pak se prorocké pomazání se projevilo a Elizeus začal prorokovat. Výsledkem bylo zázračné Boží zaopatření a vítězství. Ap. Pavel a Síla uctívali Pána ve vězení a Bůh otřásal vězením. To pomazaní usvědčilo žalářníka, se obrátil a nechal pokřtít (Sk 16:25-26).

Ježíš řekl, že Bůh Otec bude hledat uctívače (Jan 4:23). Uctívání přitahuje Boží pozornost a Boží pomazání. Uctívání nabízí Bohu trůn na této zemi (Žalm 22:3). Bůh přebývá v naší chvále. A když přijde Bůh, přijde pomazání.  Pavel a Si a byli poslušni Bohu. Přijali makedonskou vizi, přeplavili se přes moře, kázali evangelium, vymítali ďábla a nakonec skončili ve vězení (Sk 16:23 , 24). O půlnoci, s nohama v kládě a s krvácejícími zády, uctívali Boha. A Bůh na ně vylil tak mocné pomazání, že otřáslo a osvobodilo celou věznici. (Sk 16:25,26).

Chvály občas jsou tak silné, že se chvílemi směju i plakám. Když lidé dokážou být Pánu celým srdcem vděční, tak mocně zakoušejí Boží přítomnost. Je to Boží touha, ať jsme neustále naplňováni Jeho Duchem. Boží království je spravedlnost, radost a pokoj v Duchu svatém.

Poslušnost a věrnost

Pokud jsme věrní v tom, co máme, bude nám dáno více. Kdo je věrný v malém, bude věrný i ve velkém (Lk 16:10;19:17). Jsi-li věrný v pomazání, které ti Bůh dal, Bůh ti dá více služby a pomazání. Ten, kdo má málo a podceňuje se, přijde i to málo. Elizeus deset věrný let sloužil Eliášovi. Byl dokonce známý jako "ten, který lije vodu na Eliášovy ruce" (2Kr 2:11). Bůh dává Ducha těm, kteří jsou Mu poslušni (Sk 5:32). Poslušnost je lepší než oběť (1. Sam 15:22). Pomazání se na nás může přenést. Elizeus měl kontakt s Eliášem a dostal ještě dvojnásobek Eliášova zázračného pomazání. Jozue sloužil Mojžíšovi a měl s ním úzký kontakt. Pak na něj Bůh přenesl Mojžíšovo pomazání (Ex 24:13; Dt 34:9; Joz 1:1). Když se projevilo Boží pomazání u apoštolů, židé poznali, že byli s Ježíšem (Sk 4:13).

Vděčnost - nezapomínat

Některé věci musíme zapomenout, ale podstatné věci si musíme pamatovat (Fil 3:13; 2Pt 1:15). Pokud chceme růst v pomazání, musíme si pamatovat situace, kdy pomazání proudilo skrze naše životy k ostatním. Jak pomazání přišlo, jak jsme ho pocítili, jak proudilo. Takto se dobře seznámíme s ohněm Ducha.

Pavel připomínal Timoteovi dar, který byl do něj vložen skrze vzkládání Pavlových rukou

2Tim 1:6 Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. ⁷ Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti (strachu), nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.

Chtěl, aby si Timoteus vzpomněl, jak na něj sestoupilo pomazání. Timoteus sice ten dar měl, ale potřeboval jej roznítit vzpomínkou. Pavel vybízel Timotea, aby přemýšlel o daru, který mu byl dán skrze proroctví (1Tim 4:14-15). Timoteus si měl vzpomenout, jak na něj přišlo pomazání, tomu pomazání se vydat a rozněcovat jej. Jeden ze způsobů, jak se držet toho, co je dobré, je připomínat a činit to (1Tes 5:20-21). 1Tes 5:19-22 Plamen Ducha nezhášejte, ²⁰  prorockými dary nepohrdejte. ²¹  Všecko zkoumejte, dobrého se držte; ²²  zlého se chraňte v každé podobě.

Žd 10:32 Křesťané se mají rozpomínat na dny velikého pomazání, kdy bylo kázáno evangelium a děly se zázraky skrze dary Ducha Svatého (Žid 2:4). Vzpomínka na toto pomazání, pomáhá pokračovat v bojování dobrého boje víry.

Pavel svědčil, že byl vždy poslušný nebeskému vidění (Sk 26:13-19). Pamatoval si, jak na něj sestoupila Boží moc poprvé. Pokud chceme dobře zacházet se svým pomazáním, musíme vědět a pamatovat si, jaký to byl pocit, kdykoliv na nás bylo pomazání. To nám umožní stále mistrněji sloužit pod Božím pomazáním. Pomazání vzroste skrze náš zpětný pohled na všechny jeho minulé projevy.

Živá víra -  a modlitby

 Služba v Božím pomazání vyžaduje víru. Přirozená mysl může někdy považovat za bláznovství vydat se instrukcím a proudu pomazání. Duchovní věci jsou totiž přirozenému člověku bláznovstvím (1K 2:14). Jediný nástroj, který naladí naši víru k tomu, abychom mohli proudit v pomazání, je Boží slovo. Boží slovo obsahuje život - tj. Boží život (Žd 4:12).

 Když přemýšlíme o Božím slově a "trávíme" ho ve svých srdcích, tehdy se do našeho života přenáší více Božího života. Jestliže Slovo obsahuje život, pak více Slova znamená více života. Ježíš chce, abychom měli hojný život (J 10:10). Semeno Božího života, které jsme přijali při svém znovuzrození, potřebuje růst a péči (1J 3:9). Působíme ve svých darech podle míry své víry (Ř12:6). A víra přichází skrze slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží (Řím 10:17).

 Naše modlitby mají obsahovat také modlitbu v jazycích. Taková modlitba nás posiluje a buduje (1. Kor 14:4). Pavel řekl, že mluví v jazycích více než všichni Korintští (1K 14:18). Jestliže Korintští mluvili v jazycích tak moc, že je dokonce zneužívali, a jestliže se Pavel modlil v jazycích více než oni, jen si představte, kolik hodin denně musel Pavel strávit modlitbou v jazycích.

 Apoštolové vydali své životy Slovu a modlitbě (Sk 6:4). Do té doby, tedy do 5. kapitoly Skutků, Bůh přidával církvi nové členy (Sk 2:41, 47; 5:14). Ve Skutcích 6:1 se ale učedníci začali rozmnožovat. Po ustanovení diakonů si apoštolové vyhradili čas na službu Slova a modlitby, počet učedníků se rozmnožoval velmi (Sk 6:7).  Každý Boží služebník, který chce hořet Duchem, by se měl vydat se plně modlitbě a Slovu Božímu.

Být zasazen v Hospodinově domě

Každý křesťan má být zasazen v Hospodinově domě. To patří k nejzákladnějším a nejpotřebnějším zkušenostem křesťana. Každý křesťan potřebuje nezbytně vědět, do jakého sboru jej Bůh zasadil. Stejně jako potřebujeme sazeničku přesadit do plodné a vhodné půdy, aby stromek přinesl ovoce. Neustálé přesazování přetrhá kořínky rostliny a ta pak usychá, i když již kvete nebo nabírá na plody.

Mal 3:7-10 ⁷Ode dnů svých otců jste se odvrátili od mých ustanovení a nezachovávali jste je. Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit? ⁸Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte! Ptáte se: Jak tě okrádáme? Na desátcích a darech pozdvihování. ⁹Kletbou jste prokleti, protože mě okrádáte, celý národ. ¹⁰Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, a uvidíte, že vám otevřu nebeské průduchy a vyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek. ¹²Budou vás blahoslavit všechny národy, neboť budete oblíbenou zemí, praví Hospodin zástupů. ¹³Protivili jste se mi svými slovy, praví Hospodin. Ptáte se: Co jsme mluvili proti tobě? ¹⁴Říkáte: Sloužit Bohu je k ničemu! Jaký zisk z toho máme, že zachováváme jeho řád, když chodíme před Hospodinem zástupů ve smutku? ¹⁵Nuže, nazýváme domýšlivce šťastnými -- nejenže se dobře daří těm, kdo páchali ničemnost, ale provokovali Boha, a unikli. ¹⁶Tehdy ti, kdo se bojí Hospodina, mluvili jeden s druhým a Hospodin dával pozor a slyšel. Pamětní kniha byla před ním sepsána pro ty, kdo se bojí Hospodina a kdo si váží jeho jména. ¹⁷Budou mým vlastnictvím -- praví Hospodin zástupů -- v den, který učiním. Budu mít s nimi soucit, jako má člověk soucit se svým synem, který mu slouží. ¹⁸Znovu budete vidět rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu neslouží. ¹⁹Neboť hle, přichází den planoucí jako pec a všichni domýšlivci i všichni, kdo páchají ničemnost, se stanou strništěm. Ten přicházející den je spálí, praví Hospodin zástupů, nezanechá z nich kořen ani větev. ²⁰Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. Vyjdete a budete poskakovat jako vykrmené tele.

Jaký je rozdíl mezi zármutkem a pokáním?

Příklad Petra a Jidáše – jen jeden z nich činil pokání – vrátil se k Bohu zpět. Pokání je změna životně důležitých a podstatných názorů, která vede obrácení celým srdcem k Bohu.

==================================================

V sobotu 24. 3. 2013 kázal pastor Oskar Najt o tom, že opravdový věřící, který má srdce služebníka, nemusí vyhledávat od Boha žádná znamení.

Pocity Boží přítomnosti ani jiné nadpřirozené projevy nehledejme, protože znamení potřebují nevěřící, aby uvěřili. Věřící mý vyjít, kázat evengelium a znamení budou následovat. Z hlediska plné Boží vůle pro každého křesťana má být každý služebník i v této oblasti vyvážený, jak nás nabádá Bůh v 1Kor 14:1 Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních darech i projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. Protože Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. 1Kor 12:7. Každý křesťan má právo toužit a usilovat o dary a nadpřirozené projevy Ducha ve službě Pánu - ať je to služba budování církve nebo služba kázání evangelia těm, kdo zatím nevěří. Satan se snaží zastavit zprávu o Kristu, amnestii všem lidem a nabídce věčného života, ale my máme právo se modlit spolu s apoštoly Skutky 4:29-31 Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; ³⁰ a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." Kéž bychom i my všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

==================================================

V sobotu 2. 3. 2013 kázal pastor Pavel Toth o tom, jak Ježíš uzdravil 10 malomocných, ale jen jeden přišel poděkovat a vzdát Bohu chválu za své uzdravení.

Pak pozval dopředu lidi, kteří se cítí skleslí, a nechal je vydat svědectví o tom, co pro ně Pán udělal. Bylo to povzbuzením pro celé shromáždění slyšet ta svědectví o tom, jak Pán vysvobozuje, uzdravuje a pomáhá. Jedné sestře zemřela maminka a ona prosila Pána, aby jí dal pocítit své objetí. Pán jí nejenom objal, ale rovnou jí vzal ve vidění do své nebeské slávy, ze které se jí ani nechtělo zpět.

==================================================

23. 2. 2013 Kázal Kamil Žáček o potřebě každého křesťana být zasazen v Hospodinově domě.

Skupinka rodin z Dubiny vydávala svědectví, jak prožili mocnou Boží přítomnost na modlitbách. Pán se mezi nimi procházel a měli vidění a proroctví. Taky i malé tříletí děti cítili mocně Boží přítomnost, klečeli, modlili se 5 hodin aniž by děti zlobily. Pak byly úžasné chvály kdy jsme chválili Pána a zpívali Mu z celého srdce a ze vší síly. Bůh nás naplňoval radostí a svou láskou.
 

Používal hodně praktických obrazů a příkladů, které mi připomněly, že to patří k nejzákladnějším a nejpotřebnějším zkušenostem křesťana. Každý křesťan potřebuje nezbytně vědět, do jakého sboru jej Bůh zasadil. Stejně jako potřebujeme sazeničku přesadit do plodné a vhodné půdy, aby stromek přinesl ovoce. Neustálé přesazování přetrhá kořínky rostliny a ta pak usychá, i když již kvete nebo nabírá na plody.
Pak jsme se modlili za potřebné lidi a opět Pán mocně působil skrze vzkládání rukou a proroctví. Bůh lidi povzbuzoval a dával jim zakoušet mocně svoji přítomnost. Věřím, že nás Boží přítomnost a sláva bude neustále provázet, pokud zůstaneme hladoví a žízniví po Pánu.

==================================================

3.2.2013 kázal Pavel Rončka v Havířove o TAJEMSTVÍ VÍRY, SMLOUVA VZÁJEMNÉHO SEBEVYDÁNÍ, POZNÁNÍ BOŽÍ VŮLE

V Gn 15  kap. uzavřel Bůh s Abrahamem smlouvu, kterou stvrdili obětí. Jeden druhému se vydali ve smlouvě.

Gn 16:6  Abram uvěřil Božímu zaslíbení o vlastních potomcích, a Bůh mu to počítal za spravedlnost.

V Gn 17  kap. Bůh Abrahamovi zaslíbil narození syna Izáka. Oba Abraham i Sára již byli staří. A Izák byl jejich první a jediné dítě, které se jim narodilo po dlouhém čekání. Syn Izák rostl a všichni byli šťastní.

V Gn 22:1-2 ale přichází od Boha zkouška. Bůh se rozhodl Abrahama vyzkoušet. V čem?

Chtěl, aby mu obětoval to nejcennější, co měl: svého jediného milovaného syna. Dnes bychom již nikdo z nás takovou myšlenku, že bychom měli jít obětovat své dítě Bohu, nepřipustili. Co bychom však dělali, kdyby nám dítě smrtelně onemocnělo?

Dokážeme Bohu důvěřovat jako Abraham?

Židům 11:17-19 Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, ¹⁸ o kterém bylo řečeno: ‚Z Izáka bude povoláno tvé símě.‘ ¹⁹ Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět jako předobraz (Kristova vzkříšení).

Mt 23:19 Blázni a slepci, co je větší: dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje?

Sebevydání nás vede poznání Boží vůle, do služby Bohu a tato služba nás posvěcuje.

Ž 43:⁴ "Pak půjdu k Božímu oltáři, k Bohu mé mimořádné radosti..."

David se naučil mít zdroj radosti v Bohu a naučil se čerpat z tohoto zdroje. Oltář je místem oběti a zasvěcení, místem, kde klademe své životy. Skrze oběť, kterou učiníme na oltáři je v nás uvolněná radost, která přichází od Samotného Boha. Je velký rozdíl mezi radostí a štěstím. Radost je v oblasti ducha. Štěstí je v oblasti duše. Štěstí se vztahuje k naším emocím, citům či okolnostem. Když se vše daří, cítíme se šťastni. Když se nic nedaří, jsme nešťastní. Je dobré se cítit šťastný, ale lepší je mít stálou spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.

Radost, která není závislá na pocitech a okolnostech. Nezávisí na našem zdraví. Radost je v Duchu svatém. Je pouze jediný zdroj radosti a tím je Bůh sám. Bůh je věčný - neměnný. A z toho důvodu je možné mít radost, i když se necítíme šťastní nebo potěšení. Radost přichází přímo od samého Boha. Stejně jako Bůh, radost je věčná, neměnná, neovlivnitelná situacemi či okolnostmi.  Avšak radost se uvolňuje pouze na oltáři. Musíme se rozhodnout, jít k Bohu, k oltáři - k místu oběti - místu sebevydání a zasvěcení - místu, kde se vydáme bez omezení Bohu. Pak můžeme mít vždy neměnnou radost.

Ž 25:12-14 ¹² Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. ¹³ Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. ¹⁴ Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.

Co je tím tajemstvím, které Bůh zjeví lidem, kteří si vyvolili Boží bázeň. Je to Boží smlouva, závěť, dědictví. Jakou to má pro nás cenu? Bůh hledá srdce, které se obrací k Němu samému s pokorou a bázní. Bůh nás vyučuje "na cestě, kterou On vybral". Cestu jsme si nenaplánovali my. Bůh stojí o pokoru: o službu, oběť, věrnost.

Smlouva vyžaduje oběť neboli sebevydání. Křesťan se dívá vírou na kříž a ztotožní se s Kristem. Věří, že Kristova smrt byla zároveň smrtí starého sobeckého života. Již nechce žít sám pro sebe, ale pro Boha. Nedíváme se na druhé s tím, co by nám měli dávat, jak by se k nám měli chovat, co z nich vlastně máme? Přemýšlím, co můžu lidem dát, jak lidem mohu sloužit, abych naplnil jejich potřeby. Tajemství Boží lásky je sebevydání. Je to postoj jak prakticky milovat druhé, ne přemýšlet jak dosáhnout toho, abych byl milován. Většina lidí se snaží o to, jak být milován. Ale málokdo se se soustředí na to, jak milovat druhé.

Ř 12:1-13

¹Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. ²A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli poznat, jaká je Boží vůle, dobrá, příjemná a dokonalá. ³Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. ⁴Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, ⁵tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého. ⁶Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. ⁷Má-li službu, ať slouží. Je-li vyučující, ať učí. ⁸Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství (pomáhá potřebným), ať to činí radostně. ⁹Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. ¹⁰Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého. ¹¹V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. ¹²V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. ¹³Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost.

Zde se mluví prakticky o základních vztazích a prioritách křesťanova života. Sebevydání Bohu vede člověka k vnitřní proměně, k pochopení Božího plánu a jeho uskutečnění v našem životě.

Jaký vztah je v křesťanově životě na prvním místě? Vztah k Bohu. A co to znamená, že je Pán na prvním místě? Jak se to prakticky projevuje ve tvém životě?

Modlitbou, četbou či posloucháním Bible, vydáním sebe Bohu a jeho vůli pro tvůj život. Sebevydání do služby Bohu vede k nalezení Boží vůle. 1) Vydáváme Bohu své tělo na oltář služby. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Poznání Boží vůle dochází tím, že: 2) se nenecháváme ovlivnit ani proměnit životním stylem světa, 3) ale proměňujeme se obnovou své mysli skrze Boží slovo. Průběžně měníme své názory, své myšlení. Jinak myslet znamená jinak jednat (proces od zasazení myšlenky až po zvyk), 4) pak teprve rozeznáváme, jaká je Boží vůle na každý den. Bůh nás skrze své slovo vede jako svíčka svítící na krok (Ž 119:105). Proč je nutné číst si Bibli pravidelně? Je mnoho důvodů pro pravidelné zabývání se Biblí. Je to hlavní nástroj zjevení a měřítko každého učení. Zdroj veškerého Božího zaopatření pro náš život a zbožnost. Je to zrcadlo našeho stavu. Dává nám duchovní pokrm a nápoj. Rozvíjí naši víru. Dává nám vedení na každý den. Je zdrojem našeho uzdravení a zdraví. Dává nám vítězství nad hříchem a satanem.

Po vztahu k Bohu a po vydání se Boží vůli je vztah k sobě samému. Proč ne k lidem, partnerovi či k dětem? Protože Ježíš říká abychom "milovali bližního jako sebe samého".

Pak vztah k rodině. Tam patří rodiče, partner/ka a děti. Pak vztah ke křesťanům. Sbor, skupinka a ostatní křesťané. Ke každému máme mít postoj sebevydání. Co to pro tebe znamená prakticky? Postoj dávání, ne prvořadě přijímání. Sebevydání prvořadě manželskému partneru. Co si on přeje. Čím jej potěším. Pak dětem. Aby z nich rostli zralé osobnosti, které budou učedníky Kristovými. Ať jako služebníci nebo i členové sboru máme zodpovědnost za to, abychom vedli své děti k Pánu:

Ef 6:4 A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí.¶

1Tm 5:8 Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

Kdo nemá péči o své rodiče, partnery, děti - je horší než nevěřící a zapřel víru.

Každý z nás může vidět před sebou cíl, který má dosáhnout, který on sám může dosáhnout, aniž by čekal na změnu u druhých. Ať je to v manželství nebo ve sboru. Když jsme zemřeli s Kristem, zemřeli jsme sobě, abychom nežili jako kdysi podle těla, ale abychom v lásce sloužili druhým. A taky abychom se už na nikoho v Kristu nedívali podle těla. Abychom byli jeden druhému vydáni tak, že to sebevydání projevíme nejen ve vzájemné pomoci, ale i v přístupu a v postoji jeden k druhému. Chceš zjistit, jestli jsi vydaný? Každý z nás si může položit tuto otázku: „Chci sloužit nebo měnit druhé? Chci, aby druzí naplnili mé představy? Nebo chci měnit sebe, abych mohl druhým sloužit?“ Mým cílem musí zůstat sebevydání a služba Bohu i lidem.

Náš život je každodenním podřizováním se kříži a odhazováním všeho sobeckého. Sebevydání bude procházet každodenními zkouškami, aby zesílilo a proměnilo se z našich slov a postojů do reálných skutků. Věnujme čas budování vztahů - s manželkou, dětmi, s křesťany, přáteli, kteří potřebují naší službu. Modleme se za ty, se kterými chceme prohloubit vztah. Zajímejme se o jejich potřeby, které můžeme naplnit a modleme se ně.

Láska vždy začíná kamarádským přístupem a pak přátelským. Můžeme milovat i své nepřátele, ale stejně se k nim musíme chovat přátelsky. Rozhodni se vydat druhým k přátelskému vztahu, zaplň mezery ve vztazích které vidíš, naplánuj si čas na setkání a modli se za to.

Kam sahá naše láska, sebevydání a oběť

Ef 5:25-26: Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem.

Kristus se do nás zamiloval tak, že šel na popravu místo nás. Pokud jsme tedy ochotni obětovat svůj život skrze Krista pro svou ženu, obětujme se i pro její posvěcení. Posvěcení církve, stejně jako posvěcení manželky, se děje vyučováním Božího slova, které je očistným prostředkem podobným koupeli ve vodě. Muž má milovat svou ženu jako Kristus církev. Obětovat se a dávat ženě příklad života s Bohem. Muž nese odpovědnost za rozhodování, avšak se učí konstruktivně mluvit a naslouchat, aby nastalo vzájemné porozumění a jednota.

Pavel nám říká, že naše " duchovní bohoslužba " spočívá v tom, že poskytneme svá těla Bohu. Jinými slovy, být "duchovní " znamená být velice praktický a pozemský. A začíná to tím, co děláme se svými těly!

Míra víry

Kristus skrze svou smrt na kříži vykonal úplné a konečné vykoupení z hříchu a všech jeho následků. Ve světle toho, co pro nás všechny Bůh vykonal, jaká je naše "rozumná duchovní služba"? Co je to to nejmenší, co po nás může Bůh žádat? Je to, že Jemu obětujeme svá těla jako živou a svatou oběť " - že položíme sami sebe úplně a bez výhrad na Boží oltář. Když Pavel říká " živou oběť ", srovnává naši oběť s obětmi Starého zákona. Při těch byla byla nejprve obětovaná zvířata nejprve zabita a pak byla položena na oltář. V Novém zákoně se od každého žádá, aby právě tak položil své tělo úplně a konečně k Božímu použití, avšak s jedním rozdílem - naše tělo není mrtvé. Je ponecháno živé, aby sloužilo Bohu. Toto obětování svých těl Bohu jako živé oběti představuje úplné odevzdání se službě. Řada kroků nás pak vede do centra Boží vůle a zaopatření.

1. změníme celý svůj způsob života. Přestaneme být " přizpůsobení tomuto světu ". Jsme "proměněni". Tato proměna není skrze zákon řídících naše skutky. Proměna je zevnitř: jsme "obnovováni ve svých myslích". Naše postoje, hodnoty a priority musí být v pořádku. V

Ř 8:7 tělesná mysl je Bohu nepřátelská, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu"

„Tělesná mysl" představuje způsob, jakým se pro nás pro všechny stalo přirozené myslet, jako důsledek našeho hříchu a vzpoury. Tato mysl je skutečně v nepřátelství vůči Bohu. V lidských vztazích člověk nikdy neodhaluje nepříteli věci, které jsou pro něj důležité nebo cenné. Tak je to i s Bohem. Tak dlouho, dokud naše mysl zůstává v nepřátelství vůči Bohu, do té doby zůstává mnoho vzácných a úžasných věcí, které nám nemůže zjevit. Jakmile je však naše mysl usmířena s Bohem tím, že se mu vydáme, již s ním není více v nepřátelství, ale postupně se "obnovuje" Duchem svatým. Naší obnovené mysli může Bůh začít zjevovat svou "vůli" - zvláštní plán, který má pro život každého z nás. Boží vůle se obnovou postupně odkrývá. 1)  Boží vůle je "dobrá"; zjišťujeme, že Bůh chce pro nás pouze to, co je dobré. 2) Boží vůle "příjemná"; čím více jí rozumíme, tím více jsme připraveni k tomu, abychom ji přijali. 3) Boží vůle je "dokonalá"; úplná, poskytující naprosté zaopatření pro každou oblast našeho života. Naší obnovenou myslí "o sobě nesmýšlíme výše, než je nám určeno". Přestaneme být pyšní a sami se již prosazujeme. Stáváme se rozvážnými a realistickými; pěstujeme "zdravý úsudek". Začínáme přijímat mysl Ježíše, který řekl Otci, "Ne má, ale tvá vůle se staň ". Boží plány a cíle se stanou důležitější než naše vlastní.

2. To vede k dalšímu objevu: Bůh přidělil každému z nás zvláštní " míru víry ".

Není na nás, abychom určovali, kolik víry bychom měli mít. Bůh již každému z nás vyměřil a přidělil právě takové množství, kolik potřebujeme. Ale jaké měřítko Bůh používá, aby vyměřil tolik víry, kolik potřebujeme ? Pavel na to odpovídá tím, že vysvětluje, jak funguje tělo Kristovo: " Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy " (Ř 12:4-5). Jako křesťané tvoříme společně jedno celé " tělo ". V tomto těle je každý z nás dílčím údem na zvláštním místě a se zvláštním posláním. Jeden je nosem, druhý uchem. Další je rukou a jiný nohou. A tak dále. V 1Kor 12:12-28 se Pavel zabývá ještě více představou těla a jeho údů. Říká, že je to Bůh, který " dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl " (verš 18). Žádný z nás si nemůže vybrat své vlastní místo nebo funkci v těle. Vše, co můžeme my dělat, je najít a zaujmout místo které nám Bůh určil. Abychom to mohli učinit, jak jsme již řekli, vyžaduje to "obnovenou mysl". Pavel pokračuje dál, aby ukázal, že jako údy jednoho těla jsme vzájemně naprosto závislí. Potřebujeme jeden druhého. Žádný z nás nemá svobodu konat to, co těší jen jej, bez ohledu na ostatní údy. " A oko nemůže říci ruce: ' Nepotřebuji tě ! ' Ani hlava nemůže říct nohám: ' Nepotřebuji vás ! ' " (verš 21). Hlava je nejvyšším údem, představujícím Krista samého (viz Ef 4:15). Nohy jsou nejnižšími údy, opačným koncem těla. A přesto hlava potřebuje nohy a nemůže bez nich být. V tomto světle můžeme snadněji pochopit, proč Pavel říká, že abychom našli své místo v těle, musíme přemýšlet ne příliš vysoce o sobě samých, ale musíme se naučit být střízliví a realističtí. Obraz těla a jeho údů nám umožňuje porozumět, co Pavel míní " mírou víry ". Každý z nás je údem v těle se zvláštní funkcí. Abychom naplnili své povolání, potřebujeme zvláštní " míru víry". Druh a množství potřebné víry se u každého liší. Oko potřebuje " víru oka ". Ruka potřebuje " víru ruky ". Noha potřebuje " víru nohy ". Tato míra není zaměnitelná. Víra, která umožňuje činnost ruky, nebude vhodná pro nohu. Víra, která umožňuje činnost oka, nebude vhodná pro ucho. Každý úd musí mít svou přiměřenou a zvláštní " míru víry ". Jakmile jsme již našli své předurčené místo v těle a již tam fungujeme s určenou " mírou víry ", pak jsme připraveni pro další stupeň Božího zaopatření pro nás - to je " dary " (řecky charismata). " Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou..." (Ř 12:6). Kromě proroctví Pavel vyjmenovává šest dalších darů: služba; vyučování; povzbuzování; dávání; vedení; prokazování milosrdenství. Toto není v žádném případě vyčerpávající seznam všech možných darů (charismata), ale prostý výběr na ukázku různých možných druhů, které máme k dispozici. Zde je uveden jeden důležitý princip: místo a funkce v těle předchází před dary. Mnoho křesťanů se nesprávně zaměřuje na dary a službu. Upírají svou mysl na určité dary podle vlastního výběru. Obvykle tyto snahy směřují k něčemu okázalému, jako jsou dary uzdravování či divůčinění, nebo služba apoštolů či evangelistů. Je pravda, že v 1 Kor 12:31 nám Pavel říká: " Usilujte o vyšší dary." Podstatné však je, že nám neříká, které to jsou ty " vyšší dary". Není žádné absolutní měřítko. Hodnota darů je relativní podle našeho místa v těle. Dary, které mi umožňují naplnit mou Bohem danou funkci v těle, to jsou ty "nejvyšší dary". Křesťané, kteří jsou nesprávně zaměřeni na okázalé dary, si nevšimli Pavlova upozornění, abychom pěstovali "zdravý úsudek". Naší prvořadou zodpovědností není rozhodnout, jaký dar bychom rádi měli, ale najít své místo v těle Kristově. To bude zpětně určovat druh darů, které budeme potřebovat, aby naše služba byla účinná. Zkušenost ukazuje, že jakmile má křesťan vyřešenou otázku místa a funkce, potřebné dary vstupují do činnosti víceméně spontánně, bez patřičného úsilí a snažení.

Ř 10:17, že " víra je ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží ". Jak to souvisí s tím, co Pavel říká zde v Ř 12:3-5, že Bůh má pro každého z nás vyhraženu určitou míru víry, přímo spojenou s naším předurčeným místem a funkcí v těle Kristově ? Věřím, že odpověď je tato: " slyšení " slouží křesťanu stejným způsobem jako slouží radar letadlu. Čím citlivější se stáváme na radar Božího slova, které Bůh říká každému z nás osobně - tím jistěji a snadněji budeme vedeni na své předurčené místo v těle Kristově. Nalezení našeho místa je pak podobné přistávání letadla na přistávací ploše. "Slyšení" je radar, který nás navádí přesně tam, kde nás Bůh chce mít. Poté, když pokračujeme ve slyšení každého nového slova, které k nám od Boha přichází, jsme zakotveni na svém místě a je nám umožněno účinně fungovat. Skutečnost, že Bůh vyměřil každému z nás zvláštní míru víry, by v nás neměla vyvolat pocit, že víra zůstává beze změny. Naopak, když roste naše schopnost účinně sloužit v těle, pak naše víra roste úměrně tomu. Účinnější služba vyžaduje vzrůst víry. Naopak, vzrůst víry vyvolá účinnější službu. Mezi vírou a službou je vždy pevné spojení. Víra je vždy vyjádřením našeho vztahu s Bohem, výsledek aktu sebevydání, který nás přivádí do souladu s Božím plánem pro naše životy. Když setrváme v pokoře a v poslušnosti Boha, naše víra nás přivede k tomu, abychom zaujali své místo a naplnili poslání, které pro nás Bůh určil. Tato víra má osobní a zvláštní míru vyhrazenou pro každého z nás. "Má" víra nebude fungovat tobě; "tvá" víra nebude fungovat mně. Každý má svou vlastní "míru víry", která se hodí právě k jeho zvláštní funkci v těle. Když jsem byl ještě nově obráceným křesťanem, zapůsobila na mne víra, kterou jsem viděl u jednoho zralejšího křesťana, který podstoupil pro Pána velké oběti a dosáhl velikých úspěchů. Jednoho dne jsem celkem řekl, " Pane, nemohu uvěřit, že bych někdy měl takovou víru." Neočekávaně mi Pán dal jasnou, praktickou odpověď: " Nemůžeš mít takovou víru, protože ji nepotřebuješ! Nežádám po tobě, abys činil to, co dělá ten druhý. " Od té doby jsem vděčný za to, čemu jsem se tehdy naučil: víra, kterou nám Bůh dává, je úměrná dílu, které od nás Bůh očekává. Mnoho křesťanů touto lekcí zřejmě neprošli. Neustále prosí a bojují za víru, ale nikdy se jim to nezdá dost. Mezi jejich vírou a tím, co si přáli konat, je zřejmě nesoulad. Ve většině případů to není tím, že by jim Bůh nedal dostatek víry. Nepoužívají víru na službu, kterou pro ně připravil Bůh. Představte si nohu pokoušející se pracovat s nasazenou rukavicí nebo ruku s nasazenou botou. Zřejmě žádná nebude sloužit náležitě. Nemusí ani něco špatného s jednou ze čtyř věcí: nohou, rukou, rukavicí či botou. Sama o sobě může být každá dobrá a funkční. Ale jsou špatně spojené jedna s druhou. Ruka s botou chce vykonávat práci nohy ale bude neúspěšná, stejně i noha s rukavicí pokoušející se dělat to, co má dělat ruka. Když však rukavici nasadíme na ruku a botu obujeme na nohu, je dosaženo soulad a úspěchu. Tak je to i s vírou, kterou nám Bůh dává. To spojuje předměty, které Bůh určil - jako se rukavice hodí na ruku a bota na nohu. V Žd 4 autor hovoří o věřících, kteří vstoupili do svého dědictví. Říká: "Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili..." (verš 3). Víra nás přenáší do odpočinutí. Jakmile jsme našli své místo v Bohem daném dědictví, poznáváme hluboký vnitřní pokoj. Můžeme prožívat tlaky a problémy, ale uprostřed toho všeho prožíváme vnitřní odpočinutí. Neustálá námaha a úsilí většinou ukazují, že jsme ještě nenašli své Bohem určené místo a službu. Jako ruka v botě nebo jako noha v rukavici. O něco dále ve Žd 4:11 autor říká: " A tak usilujme, abychom vešli do tohoto odpočinutí..." V křesťanském životě není místa pro lenost nebo lhostejnost. Potřebujeme porozumět cíli, ke který máme dosáhnou. Jsme vyzýváni, abychom našli své místo ve svém dědictví - to pravé místo v těle, které pro nás Bůh připravil. Jakmile jej úspěšně nalezneme, budeme zde schopni fungovat bez neustálých zápasů nebo úsilí tak snadno, jako chodí noha nebo pracuje ruka.

SHRNUTÍ

Ve světle milosti a milosrdenství Boží, naše reakce vyžaduje, abychom postupně prošli následujícími kroky:

1) Naše služba Bohu začíná sebevydáním, kdy dáme své tělo na oltář Bohu jako "živou oběť". 2) Tímto sebevydáním se naše mysl postupně obnovuje skrze Ducha svatého. To vede ke změně našeho způsobu myšlení. Naše mysl je "obnovena". Změní se naše postoje a hodnoty. Boží plány a záměry se stanou přednější než naše vlastní. 3) Navenek se změna v naší mysli projeví proměnou životního stylu 4) Svou obnovenou myslí jsme schopni v praxi chápat Boží vůli pro naše životy ve třech vzestupných rovinách: v první fázi jako " dobrou "; ve druhé fázi jako " vítanou "; ve třetí fázi jako " dokonalou ". 5) Boží vůle ověřená ve zkušenosti nás dosazuje na naše předurčené místo jako údy v těle a umožňuje nám zde fungovat. "Obnovenou myslí" vidíme sebe i ostatní křesťany jako údy jednoho těla. Náš prvotní zájem by měl tedy být najít místo a službu v těle Kristově, kterou pro nás Bůh připravil.  6) Když ho najdeme, zjistíme, že Bůh dal každému z nás jednotlivě právě takovou "dávku víry", kterou naše místo a služba vyžaduje.  Víru "ucha", máme-li být uchem; víru " oka ", máme-li být okem. 7) Když působíme s touto vírou na místě určeném Bohem, začínají se projevovat dary, které k té službě patří. Jestliže nám stále schází víra nebo dary, znamená to, že jsme dosud nenašli své předurčené místo v těle. Jakmile najdeme své místo, je tam Bohem daný soulad mezi naší službou, naší vírou i dary.

1 Janova 3.kap.:

Sebevydání Ježíše na kříži za nás je pro nás příkladem, jak jeden za druhého pokládáme život.

1J 3:16 „...on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.“).

Rozhodnutí vydat se druhému a každodenní činy služby. Myslím na druhého a ptám se jej, jak jej potěšit.

Sobectví je postoj, kdy čekám, co mi dá druhý a jak má naplnit mé potřeby. Nejsem druhým vydán, ale očekávám, že oni se mi vydají a naplní mé potřeby. Vymlouvám se, že nemohu naplňovat potřeby druhých, protože oni nenaplňují moje. Myslím na sebe, co pro mne má udělat druhý. Prosazuji své zájmy. Zabývám se tím, co pro mě nedělají druzí a ne tím, co mám dělat pro ně.

Soběstřednost je zaměření na sebe a své potřeby. (Gal 5:13, Ef 2:3).

Sebevydání znamená sloužit druhým bez očekávání odplaty.

Nezištnost je postoj, se kterým sloužím druhým, aniž bych očekával nějakou reakci, odplatu nebo protislužbu za svou ochotu či službu. ((Lk 14:13, 2Tm 3:3, Př 28:16, 1Pt 5:2)

Zištnost je postoj, se kterým druhým vyjdu vstříc, ale očekávám, že mi to nějak vrátí. Myšlení jak své služby využiji ve svůj prospěch.

Vydej se závazně ke službě Bohu a zůstaň v ní věrný!

Sk 20:35 Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: ‚Blaženější je dávat než brát.‘“ `Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.´"

Postoj sebevydání znamená soustředit se na dávání, ne co nám dávají druzí.

Můžeme být lidmi, kteří se pro druhé obětují. Nebo lidmi, kteří do vzájemného vztahu nic nevkládají, jenom sami požadují. Mysleme na druhé a vydejme se jim v naplňování jejich potřeb, jako to dělá Ježíš, aniž bychom očekávali nazpět. Být dárcem je postoj hledání, v čem můžu druhým sloužit. Pro druhé s radostí a ochotně obětuji sebe, čas, sílu, finance i cokoliv. Jde o to lidem více dávat, než očekávat co mi mají dávat druzí.

=================================================

Dne 5. 1. 2013 kázal pastor Oskar Najt o víře jako o důvěře Pánu.

Kam nás táhne naše srdce? K Pánu a věcem Božího království? Nebo k věcem světa? Pokud mám v srdci lásku k Pánu, tak Mu důvěřuji ve všech věcech a stále mě to táhne k Božím věcem. V našem duchu je touha po každodenním obecenství s těmi, kteří chtějí být Ježíšovi učedníci a chtějí se učit uplatňovat vše, co Bůh v Bibli křesťanům nabízí.

=================================================

25. 1. 2012 kázal Pavel Rončka o tom co je Štěstí, zdar, úspěch, blaženost, rozkoš, vášeň, pozitivní výsledek (konec) = happyend

Poslední dobou přemýšlím, zda a jak může být člověk trvale šťastný. Co lidi motivuje k životu? Na co se těšíme? O co usilujeme a za čím běžíme? V čem je skryto štěstí člověka? Proč je někdo šťastný a jiný ne?
Lidé všeobecně se snaží jít za nějakým cílem. Úspěch v kariéře, sláva, moc a z toho vyplývající peníze, pohodlný a bohatý život.
Jiní lidé se naopak soustředí na vztahy – najít si někoho, kdo by je miloval a být s tím člověkem šťastný. Někdo se to snaží zkombinovat a hledá si partnera, který by zajistil obojí.
Jak jsme na tom my? Co nás motivuje k životu? Co zrcadlí náš život a čeho jsme plní? Na co se těšíme my? Máme možnost najít něco takového, co dá možnost být trvale šťastní?
Někdo si myslí, že to znamená mít tolik peněz abychom "byli za vodou". A menšina těch lidí, kteří tolik peněz dokážou získat, nakonec zjistí, že to jim trvalé štěstí nepřineslo. Že jsou i přesto nešťastní.
Všechno v tomto světě a vesmíru je dočasné, proto když se člověk upíná k čemukoliv v tomto světě (kariéra, peníze, sláva, partner, děti) tak i když člověk dosáhne toho, po čem touží, tak mu z toho nezůstane trvalá radost.
Když ale naše štěstí upneme k tomu co je věčné, pak naše radost a štěstí mohou stát taky trvalé a věčné. Začneme být vděčni za všechno, co v tomto životě prožíváme, protože milujícím Boha všechny okolnosti a situace pomáhají dosáhnout ten věčný cíl. Když byli apoštolové za hlásání Krista bičováni a vězněni, z celého srdce zpívali chvály Bohu, ne že by se přemáhali nebo přetvařovali, ale byli skutečně šťastní. A co udělal Bůh - radostí otřásl vězením a apoštoly vysvobodil. Pokud budou naše srdce tak naplněna Bohem, touhou a těšením se na Jeho slávu a Jeho království, pak On otevře každé vězení, které se nám snaží vzít naše štěstí, které pramení z jistoty věčného života s Bohem, který na nás čeká.
Žádné okolnosti nám v tomto světě a vesmíru nedají trvalé štěstí. Jedině Ježíš nám přinesl tuto možnost. Nejšťastnější lidé na zemi jsou ti, kdo s vděčností a touhou očekávají na příchod věčného Otce a svatbu s Ježíšem, který si pro nás přijde jako pro svou nevěstu. Pokud chci prožívat trvalou radost a štěstí pak nesmím dovolit žádné okolnosti z tohoto světa, aby tento cíl zastřela. Aby cokoliv zastřelo toto silné pouto, kterým nás Ježíš vykoupil z tohoto světa, aby nám dal úžasnou naději na trvalé štěstí s ním na věčnosti.

Ř 14:17-18 ¹⁷ Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. ¹⁸ Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

Zdroje radosti a štěstí vztah lásky s Pánem, z jeho péče, ze společenství, z naděje spasení, z protivenství,

1.Vzájemná radost přichází z láskyplného vztahu

Radost Boží v nás působí plnost J 15:10-11 ¹⁰ Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.  ¹¹ To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."

A- radost z Pána  Ž 104:34 ³⁴ Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.

B- z Božího díla Ž 92:5 ⁵ Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou

C- z Božího slova Ž 19:9 ⁹ Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

Jr 15:16 ¹⁶ Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce.

D- Radost ze spasení  Ž 51:12 ¹² Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.  ¹³ Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!  ¹⁴ Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.

E- každodenní radost a vděčnost Pánu  1Te 5:16-19 ¹⁶ Stále se radujte, ¹⁷ v modlitbách neustávejte.  ¹⁸ Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.  ¹⁹ Plamen Ducha nezhášejte

2.Radost z Boží péče a z vyslyšených modliteb

Fp 4:4-7 ⁴ Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! ⁵ Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. ⁶ Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. ⁷ A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Př 12:²⁵ Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost. - čekejme na dobré slovo od Pána, které nám dá radost místo našich obav

J 16:23-24 ²³ ...Amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. ²⁴ ... Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. - Plnost rradosti přichází do našeho srdce, když jsou naše modlitby vyslyšeny.

Dt 16:¹⁵ Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti. - Uvolni se a oddej se radosti? Bůh Ti chce požehnat

3.Radost ze společenství

1J 1:3-4 ³ Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.  ⁴ To píšeme, aby naše radost byla úplná.

Pravidelné společenství ve skupinkách i v církvi působí plnost radosti

Iz 56:6-7 ^6-7 přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy,

Bůh nás obveselí ve svém domě modliteb. Jsou chvíle, kdy zapomeneme na sebe, kdy se přestaneme dívat na svůj život ze strany našeho selhání a kdy vidíme jen Boha. Mnoho z nás zakusilo, že když jsme se takto otevřeli Pánu, naplnil naši duši. Místo obav, strachu a starostí nás naplnil přítomností Ducha svatého. On nás osvobodil od všech úzkostí a depresí. Když vidíme Boha, jeho slávu a to, co pro nás koná, máme důvod k radostnému jásání. On nás naplňuje svou přítomností, když jsme jej jednosmyslně uctíváme.

Je těžké pro někoho, kdo má nevyřešené problémy a hříchy, aby chválil Pána. Když jsem býval v obecenství a sourozenci kolem mě se radovali v Pánu a já jsem se radovat nemohl, většinou to byl nějaký nevyznaný hřích, který mé svědomí znečišťoval vinou a bránil mi v plné radosti. Když jsem však činil pokání, vyznal se Pánu a obrátil své oči k Němu, pak jsem mohl opět prožívat radost ze svého spasení a úlevu od všech starostí. Starostí, problémů a útoků má každý křesťan mnoho, ale když se jimi nechá zahltit, pak to zcela udusí radost z jeho spasení. Čím více však dáváme prostor vděčnosti a radosti Boží ve svém životě a chválíme Pána celou silou, pak je Boží radost i naší silou ve chvílích problémů. Trápením se nad problémy se z problémů nedostaneme. Napojme se na zdroj Boží řeky života.

4.Radost z naděje - toho co nás čeká v budoucnosti a pak na věčnosti

Žd 6:19 Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu

Kotva naší duše - naší vůle, našeho rozumu i pocitů, je nebi. V tom, co prožíváme s Bohem a v tom, co pro nás připravil ve svém království. Jsme zakotveni a nepohneme se, ačkoliv bouře tohoto světa mohou naší osobou zmítat. Naše kotva se neuvolní ani neutrhne, protože je vyrobena tak, aby vydržela veškeré bouře, které nás mají potkat.

Těšit se na něco je velkou součástí a základem radosti. A pak přijetí toho, po čem jsme toužili a na co jsme se těšili je zdrojem jásání.

Hlava je spojená s přilbicí naděje ke spasení. Věčící ve své budoucnosti očekávání jen dobré. Dobrý konec = HappyEnd. To dává podklad k optimismu.

L 10:²⁰ Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."

Žd 3:⁶ Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

Iz 65:17-19 ¹⁷ "Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl.  ¹⁸ Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí.  ¹⁹ I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu.

5.Radost ve zkouškách, pokušeních, souženích a pronásledování

1P 1:6-9 ⁶ Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, ⁷ aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.  ⁸ Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí,  ⁹ a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Jk 1:2-4 ² Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.  ³ Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.  ⁴ A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. (= ZRALOST CHARAKTERU!)

6.Radost z vysvobození

Ž 28:⁷ Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.

7.Radost ze spravedlnosti

Dt 28:4-48 ⁴⁷ Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem,  ⁴⁸ budeš otročit svým nepřátelům, …, v hladu a žízni, v nahotě a v nedostatku všeho.

8.Radost z dávání

Láska k Bohu vypůsobí vděčnost. Ř 1:19-23 ..Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž je jejich myšlení zavedlo do marnosti a jejich zcestná mysl se ocitla ve tmě....

Jen málo lidí je vděčno za každodenní zázraky, které zakoušejí. Ten kdo vzdává Bohu čest a díky má opravdovou moudrost.

Máme Boha, který mluví. Mluví s námi, ale mluví i ke všem lidem. Zralost je ve schopnosti trvale vnímat jakým způsobem s námi chce komunikovat a v naší správné reakci na jeho vedení. Bůh s námi mluví hlasem Ducha svatého, skrze sny, vidění, skrze Bibli, kázání, skrze druhé lidi, skrze okolnosti… Řečeno slovy písma: Častokrát a různými způsoby k nám mluví Bůh. Žd 1:1

Ježíš odpovídá při pokušení na poušti, že člověk bude žít „každým slovem, které vychází z Božích úst.“

„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Jan 10:27-28

1Pt 1:18 Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, ¹⁹  nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. ²⁰  On byl předem poznán před založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás, ²¹  kteří skrze něho věříte v Boha, jenž ho probudil z mrtvých a dal mu slávu, takže vaše víra i naděje se upíná k Bohu.

Kaz 1:2-8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. ³  Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? ⁴  Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. …⁷  Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. ⁸  Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

Ef 4:19  Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit

Kaz 3:1 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

Kaz 12:13-14 Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání - vždyť to je pro člověka vším. ¹⁴  Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Ef 2:19 Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny;

2Pt 3:3-14 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměváčci, kteří žijí, jak se jim zachce, ⁴  a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." ⁹  Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. ¹⁰  Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. ¹¹  Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, ¹²  kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. ¹³  Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. ¹⁴  Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.

Očekávání domova

Jan 14:1-2 „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2  V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo.

Každý z nás chce být šťastný. A existuje jediný způsob jak prožívat štěstí. Spočívá to v kontrole našich myšlenek. Štěstí totiž není ve vnějších podmínkách, ale závisí na tom čemu a komu ve svém srdci věříme.

Nejde především o to, co vlastníš, kým jsi, nebo co děláš. To vše tě samo o sobě neudělá šťastným či nešťastným. Podstata spočívá v tom, co si sami myslíme o svém stavu, o sobě a okolnostech. Lidé mohou na tom být stejně a přesto se jeden může cítit uboze a druhý skvěle. Záleží na tom, zda se s někým porovnává. Většina lidí je tak šťastná, jak se rozhodne. Myšlenka vládne tělu. Vše dobré přichází skrze naše touhy a vyslyšení našich modliteb a přání.

Zdraví naší duše a těla je do značné míry ovlivňováno stavem našeho ducha. Je-li náš duch mrtvý ve vinách a hříchu před Bohem, pak je naše duše vždy nějakým způsobem nemocná. Cítí totiž základní pocit strachu ze smrti, pocit zmatku proto, že nezná pravý smysl života. Cítí pocit osamělosti a opuštění v tomto světě. Cítí pocit viny a oddělení od Boha. V Boha sice nevěří, ale cítí vůči němu vzpouru nebo hořkost.

Radost je vnitřní pocit štěstí, uvolněnosti a naplnění. Vnitřně se projeví hlubokým potěšením ze spasení. Navenek se projevuje usměvavostí, uvolněností a laskavým přístupem k lidem. (Neh 8:10 „Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“, Ř 14:17-18 „Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.“,  Ž 16:11 „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“, Ř 12:15 „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.“)

Smutek je naopak depresivní nálada, která se projevuje navenek sklíčeností, úzkostí, mračením se na lidi, nelaskavým přístupem a uzavřeností do sebe. (Iz 61:3 „pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje“)

Ale co když nám není do smíchu? Našemu životu by neměly diktovat naše pocity. Když dokážeme ovlivňovat svůj život svou vůlí, budeme tak nepřímo ovlivňovat i naše pocity. Rozhodující způsob jak vejít do radosti když máme skleslou náladu je v tom, že nepříjemné pocity ignorujeme a oblékneme si oděv chvály.

Úsměv dovede změnit celou atmosféru. Náš úsměv nejen rozjasňuje náladu v našem okolí, ale má velmi důležitý vliv i na nás samé.

Všichni toužíme po uznání, po chvále, aby si nás druzí vážili.

Ř 14:17-18 ¹⁷Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. ¹⁸ Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

Vítězství nad špatnými pocity

Radost je duševní i duchovní. Radost, veselost, jásání a nadšení jsou tím, co nám chce dát Bůh. Opakem je smutek, zármutek, samota, sebelítost, hořkost, hněv, žárlivost, závist, odmítnutí, komplexy méněcennosti, strach, úzkost, starostlivost, obavy, beznaděj, nejistota, nechuť, deprese, pohrdání, nenávist, hořkost, neodpuštění a další negativní pocity, které se nám snaží vnutit ďábel skrze okolnosti, myšlenky a city.

Pocity by nám neměly nikdy diktovat a určovat naše myšlení či jednání. Pocity totiž mohou, ale nemusí být odrazem reality. Špatné tělesné pocity a bolesti jsou obvykle příznakem nemoci. Jsme-li nemocni, měli bychom žádat o uzdravení Boha (pomoc lékaře až na druhém místě). Jsme-li nemocni, nebo prožíváme-li trvalou bolest, pak můžeme žádat Boha, aby ji od nás odstranil. Pokud bolest trvá a není cesta k jejímu odstranění, musíme se učit trpělivosti a snášení bolesti, což je sice nepříjemné tělesně, ale může to působit dobré ovoce duchovní.

Jk 5:13-16 ¹³ Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!  ¹⁴ Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.  ¹⁵ Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.  ¹⁶ Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

Únava člověku může zastřít radost. Když čekáme na Pána, únava odchází a nabýváme nových sil. Duševních i fyzických.

Iz 40:³¹ Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.

3J 1:² Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši.

Bůh chce, abychom se měli celkově dobře a byli zdraví tělesně, duševně i duchovně. Je to Boží radost, která je naší silou ale taky naším zdravím. Před Pánem je možné se radovat vždy a bez zábran. Můžeme nad špatnými pocity vítězit skrze modlitbu. To co je rozhodující pro náš šťastný život, je vůle. Nejprve jsme se rozumně rozhodli následovat Pána. Naše mysl toto rozhodnutí podporuje pravdou, kterou čteme v Bibli ale taky zkušenostmi z našeho života i života ostatních sourozenců v Kristu. Pak jako poslední mají následovat pocity. Pocity jsou až důsledkem a výsledkem našeho rozhodnutí. Je to jako manželská smlouva. Nejprve se rozhodneme uzavřít neporušitelnou smlouvu o trvalém vztahu. Pak rozumně děláme vše, co manželský a rodinný vztah vyžaduje. A nakonec zakoušíme plnost radosti v harmonickém a šťastném manželství, které je korunováno požehnáním plodností v dětech.

Lidé, kteří se smějí, vedou a vyučují druhé mnohem snáze a vychovávají i šťastnější děti. Úsměv vyzařuje z hlasu dokonce i v telefonu. Nebuďme mrzouti, kteří se v sobectví na druhé mračí. Jen to, že se začneme na druhé nesobecky usmívat, může do našich rodin přinést více štěstí. Obvykle každý, na koho se usmějeme, nám úsměv oplatí. Když lidi z ostychu nebo nezájmu nezdravíme a klopíme oči, pak se nemůžeme divit, že nemáme mnoho přátel. Ale místo toho choďme vzpřímeně, zdravme lidi s úsměvem a srdcem na dlani.

Bez růstu radosti mají křesťané tendenci k depresím, smutku, pesimismu a nespokojenosti. Místo světla radostného evangelia ukazují lidem kolem jen smutné náboženství.

Připomeneme si důvody a zdroj radosti křesťana. Uvědomíme si, že můžeme být neustále naplněni čirou a svatou radostí. Naučme se rozlišovat mezi duševním potěšením a radostí, která pramení z Ducha. Objevujme nové zdroje radosti v chození s Pánem a poznávání jej na všech svých cestách. Naučme se vážit si a buďme vděčni za vše co jsme, co máme, co dostáváme, kým je nám Bůh, co pro nás dělá a co nás s Ním ještě čeká. Oblečeme si oděv chvály, rozhodneme se poddat Duchu svatém, ne duchu depresí, oddělíme se a vzepřeme se smutku a sebelítosti, rozhorlíme se v touze po Pánu, jako jediném zdroji nepřestávající radosti. Budeme nadšeni z každého dne a každé maličkosti. Budeme se modlit, zpívat chvály, uctívat a klanět se Bohu v Duchu a pravdě a otevřeme se před ním, jako děti otevírají svá srdce lásce a péči rodičů. Radost pramení z využití dokonaného vykoupení skrze kříž a vzkříšení a hlavně z navázání vztahu s Bohem jako Otcem.

=================================================

Myšlenky z konference 2012:

1. Neděle – Hranice – Chris Gregory – zpíval o nebeském otci, který je lepší než zemští otcové
Kázal o tom co Bůh nemůže dělat – Bůh nemůže lhát, nemůže být nevěrný a nemůže zapřít sám sebe
Žd 6:18 A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.
2Tm 2:13 Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Jk 1:13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
2. V Karviné - Jonathan Bland – kázal o rozdílu mezi náboženstvím prožíváním Boží přítomnosti. Prožívání Boží přítomnosti nás činí smělými, dává nám nadpřirozené zjevení do různých situací v životě, které potřebujeme řešit a nevíme jak. Uváděl příklad – jeho syn v pubertě začal kouřit, chodit s nevěřícími holkami a pořád se s ním hádal. Pak se s manželkou za ta začali modlit. Na kolenou Boha volali, prosili a pokořovali se až zažili Boží přítomnost a věděli co je problémem toho syna a začali to vyznávat a děkovat Pánu. Ještě ten večer se syn přišel omluvit a řekl že se obrátil k Pánu a změnil se jeho život.

V Ostravě večerní shromáždění:
3. Praktické kázání Jonathana Blanda o manipulaci a čarodějnictví. Jak se může atmosféra manipulace přenášet skrze strach jedno z manželů třeba z práce do manželství...
4. Chris Gregory –  Jsme vojáci Kristovi - ať jsme byli jacíkoliv před tím, než jsme vstoupili do armády, tak nakonec se všichni naučíme ten vojenský dril a jsme jako armáda Kristova všichni poslušni jeho rozkazů. Jak voják bez opasku má ostudu když mu spadnou kalhoty (když nemluví pravdu)
5. Pastor Oskar Najt kázal o tom, že to nejdůležitější je vztah s Bohem – s celou Boží trojicí jako Otcem, bratrem a v přítomností Ducha svatého v nás.

=================================================